Německo | kultura
English: Germany

Kultura

Úvod

Německá kultura je definována především společným jazykem. V průběhu dějin mnoho představitelů německé kultury, filozofie a vědy odešlo z Německa, většinou však zůstali spjati s Německem. Jako příklady emigrace z politických důvodů v 19. století lze uvést básníka Heinricha Heineho a filozofa a ekonoma Karla Marxe. Po zániku Svaté říše římské v roce 1806 až do roku 1871, kdy vzniklo Německé císařství, byly v důsledku nevýrazné společné identifikace německy mluvících lidí a roztříštěnosti státní organizace v rámci Německého spolku jak německá kultura, tak i věda důležitými sjednocujícími prvky německého národního uvědomění. Již předtím ovšem vznikl pojem „země básníků a myslitelů“, zakládající se na dědictví velkých osobností jako byli Johann Wolfgang von Goethe, Friedrich Schiller a Immanuel Kant. Toto kulturní dědictví je dodnes živnou půdou německého vlastenectví. Na počátku 20. století patřilo tehdejší Německo k předním kulturním a vědeckým národům. Také díky německé klasické hudbě, která mohla těžit z odkazu Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Richarda Wagnera, Johannese Brahmse a dalších velkých skladatelů, i díky německému výtvarnému a filmovému umění byla německá kultura na počátku 20. století jednou z nejvyspělejších v celosvětovém měřítku.

Nástup nacismu v 30. letech 20. století a s ním spojená početná emigrace vynikajících německých vědců a spisovatelů, z nichž mnozí byli židovského původu, přinesly úpadek německé vědy a kultury, který trval až do konce druhé světové války. Trvalými nebo dočasnými emigranty se stali například Albert Einstein, Kurt Tucholsky, Thomas Mann a jeho bratr Heinrich Mann, Bertolt Brecht, Lion Feuchtwanger, Hannah Arendtová a mnoho dalších.

Literatura

Související informace naleznete také v článku Německá literatura.

Německá literatura sahá zpět až hluboko do středověku, např. Walther von der Vogelweide je jedním z nejvýznamnějších středověkých básníků, Hildegarda z Bingenu literárně zpracovala své mystické vize. Mezi nejvýznamnější německé autory patří básníci a dramatikové Johann Wolfgang von GoetheFriedrich Schiller. Literárně významní jsou bratři Grimmové. Ke klasikům německé literatury patří i Heinrich Heine, Gotthold Ephraim Lessing, Heinrich von Kleist, Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann, Friedrich Hölderlin, Novalis, Theodor Fontane či Georg Büchner. Ve 20. století se stali nositeli Nobelovy ceny za literaturu postupně Theodor Mommsen v roce 1902, Paul Heyse v roce 1910, Gerhart Hauptmann v roce 1912, Thomas Mann roku 1929, Hermann Hesse v roce 1946, Heinrich Böll roku 1972 a Günter Grass v roce 1999. V roce 2009 obdržela Herta Müllerová, německo-rumunská spisovatelka žijící v Berlíně, tuto cenu. Leureáty[zdroj?] jsou také Nelly Sachsová, Thomas Mann a Rudolf Christoph Eucken. K významným autorům 20. století bývá řazen i Bertolt Brecht, Heinrich Mann, Alfred Döblin nebo Patrick Süskind. Především bestsellerem Na západní frontě klid se proslavil Erich Maria Remarque. V oblasti dětské literatury vynikl například Erich Kästner (Emil a detektivové) či Michael Ende (Nekonečný příběh), v oblasti populární literatury Karl May.

Frankfurtský knižní veletrh je jedním z největších knižních veletrhů světa.

Hudba

Vývoj evropské klasické hudby byl ovlivněn celou řadou německých hudebních skladatelů. K čelním tvůrcům německého původu patřili Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel (přestože později odešel do Anglie), Ludwig van Beethoven, Carl Maria von Weber, Robert Schumann, Felix Mendelssohn Bartholdy, Richard Wagner, Johannes BrahmsRichard Strauss. Německou hudbu silně ovlivnili i Christoph Willibald Gluck, Georg Philipp Telemann, Carl Orff, Carl Philipp Emanuel Bach, Dietrich Buxtehude, Paul Hindemith, Giacomo Meyerbeer, Kurt Weill, Heinrich Schütz nebo Max Bruch.

Německo má silnou tradici sborového zpěvu, jehož rozvoj byl sice přerušen druhou světovou válkou, poté však zaznamenal velký rozmach. V současné době má Německo téměř centrální důležitost v hudebním životě Evropy. V Německu je mnoho prvotřídních hudebních škol a konzervatoří. Německo je také zemí s největším počtem symfonických orchestrů, kterých je celkově 92. Mezi nejvýznamnější patří tzv. A-orchestry: Bamberger Symphoniker (Bamberg), Berlínští filharmonikové (Berliner Philharmoniker), Gewandhausorchester (Lipsko), hr-Sinfonieorchester (rozhlasový orchestr, Frankfurt nad Mohanem), Mnichovská filharmonie (Münchner Philharmoniker), Sächsische Staatskapelle Dresden (Drážďany), Staatskapelle Berlin se svým šéfdirigentem Danielem Barenboimem, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks (Mnichov, zde působil v letech 1961-1979 Rafael Kubelík) a WDR Sinfonieorchester Köln (Kolín nad Rýnem). V těchto orchestrech působí v současnosti řada významných dirigentů jako jsou Valerij Gergijev, Simon Rattle, Jukka-Pekka Saraste, Christian Thielemann a Kirill Petrenko. Symfonické orchestry mají k dispozici velké koncertní sály s výbornou akustikou, mj. v Berlíně a v Mnichově (Gasteig). V Hamburku byla přestavěna budova bývalého skladu na tzv. Elbphilharmonie s velkým moderním koncertním sálem, který má vynikající akustiku.

Německo je čtvrtým největším hudebním trhem na světě. Přispívá k tomu skutečnost, že v zemi působí také velký počet hudebních sólistů z mnoha oborů. Mezi instrumentalisty německé národnosti je nutno jmenovat zejména světově proslulé houslistky jako jsou Anne-Sophie Mutter, Isabelle FaustJulia Fischer. Velké renomé mají mj. sopranistka Diana Damrauová a tenorista Jonas Kaufmann. Vynikli i pianistka Clara Schumannová či varhaník Johann Pachelbel. K bohatému kulturnímu životu přispívá také, že v Německu vystupují při operních představeních a koncertech klasické hudby početní umělci z celého světa.

Filmovou hudbou proslul Hans Zimmer (Lví král, Piráti z Karibiku, Gladiátor aj.). Z oblasti jazzové hudby jsou nejznámější Adam Taubitz, Peter Brötzmann, Theo Jörgensmann, Till Brönner a Eberhard Weber. Slavným kapelníkem big bandu byl James Last. Proslulými operními pěvci byli Dietrich Fischer-Dieskau, Elisabeth Schwarzkopfová nebo Christa Ludwigová. U elektronické hudby odvedly pionýrskou práci skupina Kraftwerk, Karlheinz Stockhausen a Klaus Schulze. V popové a rockové hudbě přesahují hranice Německa umělci jako Udo Jürgens, Udo Lindenberg, Herbert Grönemeyer, Nena, Sandra a Xavier Naidoo. Z hudebních skupin jsou nejznámější Accept, Helloween, Gamma Ray, Die Toten Hosen, Die Ärzte, Alphaville, Scooter, Tokio Hotel, Blind Guardian, Modern Talking, Scorpions a Rammstein. Skupina Rammstein se prosadila s německými texty i v zahraničních hitparádách. V Německu se již dlouho těší velké popularitě také český zpěvák Karel Gott.

Výtvarné umění

C.D. Friedrich, Křídové útesy na Rujaně (1818)
Franz Marc, Srnec v lese (1914)

Nejslavnějším německým malířem je Albrecht Dürer. Dürerem byl silně inspirován i dřevorytec Hans Holbein mladší. Významným renesančním malířem byl Lucas Cranach starší. Ten je někdy řazen k tzv. dunajské škole, k níž patří i Albrecht Altdorfer. K renesanci náleží i Matthias Grünewald. Jedním z nejvýraznějších z Německa pocházejících barokních malířů je mistr Cosmas Damian Asam.

Významným dřevorytcem 19. století byl Wilhelm Busch. Z romantických malířů vynikli Caspar David Friedrich a Carl Spitzweg. Maria Sibylla Merianová proslula kresbami hmyzu, rostlin a zvířat. Impresionistické vlivy zpracoval Max Liebermann. Výraznou osobností avantgardy byl Max Ernst či expresionisté Franz Marc, Ernst Ludwig Kirchner a Käthe Kollwitzová. Expresionismus sehrál v německém umění mimořádnou roli a na území Německa přímo vnikl, v Mnichově a Berlíně.

Neoexpresionismus reprezentují Georg Baselitz či Anselm Kiefer. Hyperrealismus a výtvarné užití fotografie proslavilo Gerharda Richtera, “kapitalistický realismus” Sigmara Polkeho, performanční a happeningové umění Josepha Beuyse.

Svými karikaturami prosluli George Grosz či Otto Dix. Nejslavnějšími sochaři jsou Hans Arp a Jörg Immendorff. Významný je festival moderního umění documenta, který se koná každých pět let ve městě Kassel.

Architektura

Olympijský stadión v Mnichově

Německo má bohaté a mnohotvárné dějiny architektury, která je úzce spojená s dějinami architektury v sousedních zemích. Architektonické památky pochází již z dob římské antiky, jejíž památky se na území Německa dochovaly. Na území Německa se nachází památky z doby před románským slohem, např. vstupní objekt do města Lorsch, tzn. Torhalle. Torhalle ukazuje vývoj směrem k románskému slohu, který přišel do Svaté římské říše po roce 1030. Gotika vznikla ve Francii, první stavby v gotickém slohu na území Německa pochází kolem roku 1230, např. Chrám Panny Marie v Trevíru. Po roce 1520 přišla renesance z území dnešní Itálie do Svaté říše římské, ukázka je radnice ve městě Augsburg. Baroko se prosadilo na území dnešního Německa od roku 1650. Příkladem jsou díla od Balthasara Neumanna, např. kostel ve Wies a zámek v Ludwigsburgu. Kolem roku 1770 nastupuje období klasicismu. Nejdůležitějšími stavbami jsou Staré muzeum v Berlíně, zámek Charlottenhof a Braniborská brána v Berlíně. Z doby historismu (období 1840 až 1900) pochází zámek Neuschwanstein a Berlínský dóm. Významným architektem neoklasicismu byl Karl Friedrich Schinkel.

Na počátku 20. století byli němečtí architekti přední představitelé klasické moderny. Walter Gropius, Ludwig Mies van der Rohe a škola architektury Bauhaus udala směr, který architektura do dnešní doby celosvětově využívá. Monumentální architektura v době nacismu výrazně ovlivnila tvář německých měst. V době obnovy po druhé světové válce měl převahu pragmatismus, teprve později našla německá architektura nové formy projevu. V roce 1972 byl dokončen olympijský stadion v Mnichově, projekt, ve kterém německá architektura znovu našla svůj styl. Jeho autorem byl Frei Paul Otto, nositel prestižní Pritzkerovy ceny. Druhým německým laureátem této "Nobelovy ceny za architekturu" je Gottfried Böhm, představitel brutalismu, autor řady unikátních staveb, jako je radnice v Bergisch Gladbachu nebo kostel ve Velbertu.

Kulturní a stavební památky

Římská Porta Nigra v Trevíru

Na seznamu UNESCO je 40 německých příspěvků ke Světovému kulturnímu dědictví, které se nachází v 15 ze 16 německých spolkových zemí. První na seznamu byla katedrála Panny Marie v Cáchách v roce 1978, posledním přírůstkem z roku 2008 jsou Moderní berlínské stavby.

Nejvyšší návštěvnost zahraničních a domácích turistů mají mnohé památky z období německé romantiky jako je zámek Neuschwanstein, dále město Heidelberg, vinařské středisko Rüdesheim, památník Walhalla v Bavorsku a také centra středověkých měst jako je Rothenburg ob der Tauber. Na oblibě získávají i nákladně zmodernizovaná městská centra z doby industrializace, například v hlavním městě Berlíně a mnoha velkoměstech Severního Porýní-Vestfálska. Následkem bombardování v období 2. světové války byla zcela nebo částečně ztracena původní centra mnoha německých velkoměst (Brémy, Frankfurt nad Mohanem, Mnichov, Norimberk, Drážďany a jiné) a středně velkých měst, byla a jsou však též s velkým nákladem obnovována a přestavována. V některých městech střední velikosti a mnoha malých městech se naproti tomu starobylá centra měst zachovala často nebo byla z větší části obnovena ( Dinkelsbühl, Gosslar, Wetzlar a jiné).

Muzea

V Německu se nachází přes 6000 muzeí, ke kterým patří soukromé i veřejné sbírky, zámky a zahrady. K největším a nejvýznamnějším patří Německé muzeum v Mnichově, celosvětově největší přírodovědeckotechnické muzeum, Germanische Nationalmuseum v Norimberku se sbírkami z kultury a umění od rané historie do dnešní doby. Také v Berlíně se nachází celosvětově důležitá muzea.

Média

Sídlo Deutsche Welle v Bonnu

Rozhlasové a televizní vysílání ovlivnili ve svých počátcích němečtí vynálezci. Příjem televizního a rozhlasového vysílání probíhá jak pozemními vysílači, tak přes družicové vysílání. Rozšířená je i kabelová televize. Od roku 2003 probíhá digitalizace televizního a rozhlasového vysílání, je plánována kompletní digitalizace. Někteří poskytovatelé nabízí televizní a rozhlasové vysílání i přes Internet, v rámci protokolu IPTV jako součást širokopásmového připojení. Německo má duální rozhlasové vysílání, veřejnoprávní rozhlas, a mnoho soukromých rozhlasových stanic, které jsou financovány reklamami.

V Německu existuje veřejnoprávní televize, mezi jiným stanice ARD a ZDF, jakož i soukromé televizní společnosti, k nimž patří ProsiebenSat.1 media AG, RTL Group, MTV Networks Deutschland, NBC Universal Deutschland, Tele München Gruppe, jakož i regionální poskytovatelé televizního vysílání. Vedle volně přijímaného televizního vysílání existuje v Německu také digitální placená televize. Nejznámější poskytovatel placeného televizního vysílání je Premiere.

Prostředí německé žurnalistiky je velice mnohotvárné, mezi nejčtenější deníky patří Bild, Westdeutsche Allgemeine Zeitung a Süddeutsche Zeitung. Nejznámějšími týdeníky jsou Der Spiegel a Focus.

Koncem roku 2007 disponovalo 72 % německého obyvatelstva připojením na internet; asi 24 % mělo širokopásmové připojení.

Kinematografie

Související informace naleznete také v článku Německá meziválečná kinematografie.

Klasikem německého filmu je režisér Friedrich Wilhelm Murnau, tvůrce klasického snímku Upír Nosferatu. Slavnou filmovou režisérkou byla i Leni Riefenstahlová. Klíčovou postavou poválečného německého filmu byli Wim Wenders, Werner Herzog, Volker Schlöndorff či Rainer Werner Fassbinder. V Hollywoodu se prosadil Roland Emmerich, v zahraničí uspěl i Tom Tykwer. Nejslavnějšími německými herci jsou Marlene Dietrichová, Klaus Kinski a Nastassja Kinski. V modelingu se prosadila Heidi Klumová a Claudia Schifferová, jako módní návrhář proslul Karl Lagerfeld.

Každoročně se pořádá filmový festival světového významu Berlinale.

Kuchyně

Podrobnější informace naleznete v článku Německá kuchyně.
Uzené vepřové koleno se zelím

Německá kuchyně je velmi mnohotvárná a liší se region od regionu. Známé jsou především vydatné a těžké pokrmy jako je vepřové koleno a uzené vepřové maso s kyselým zelím, kadeřavá kapusta s čajovkou, jakož i různé eintopfy. Eintopf je jídlo z jednoho hrnce, v hrnci se vaří, dusí a peče úplně všechno od masa přes luštěniny až po zeleninu. Tato vydatná jídla mají v Německu tradici díky relativně severní poloze, kdy v zimě byl nutný vydatný příjem kalorií. Regionální kuchyně je velice různorodá a ovlivňovaná kuchyněmi ze sousedních zemí. V dnešní době se v Německu jako i jiných evropských zemích přechází od těžkých k lehčím pokrmům.

Především v severním Německu se připravují různorodé pokrmy z brambor, na jihu je tradiční knedlík a nudle. V Německu se k snídani jí chléb a pečivo s různými pomazánkami, s širokým výběrem uzenin a sýrů, oblíbené je zde vařené vejce, i vejce na hniličku, pije se čaj či káva, přičemž přednost dávají Němci kávě. V poledne se konzumuje teplé jídlo, večer se často podává studená večeře formou studené mísy (tzv. Kalteplatte).

V Německu jsou velice oblíbené různé druhy sladkého pečiva a koláčů s ovocnou nebo tvarohovou náplní, různé druhy oplatek. Odpolední svačinu tvoří tzv. Kaffee und Kuchen (káva a dort).

Sport

Německá fotbalová reprezentace po vítězství ve finále na mistrovství světa 2014 v Brazílii, čímž získala čtvrtý světový titul po letech 1954, '74 a '90. Fotbal je nejpopulárnější divácký a klubový sport v Německu
Německo patří mezi nejúspěšnější země na zimních olympijských hrách (biatlonistka Magdalena Neunerová).
Sebastian Vettel, mistr světa ve Formuli 1

Sport má v Německu vysokou společenskou prestiž. V ročníku 2009/10 bylo přibližně 27,6 miliónu německých obyvatel členy 91 000 sportovních klubů a oddílů.[128] V počtu medailí získaných na olympijských hrách (pokud sečteme olympijské výsledky Německa, západního Německa, východního Německa i tzv. společného německého týmu, jež se olympiád zúčastňoval v letech 1956–1964) je Německo třetí nejúspěšnější zemí na světě.

Země byla pořadatelem největších sportovních svátků včetně dvou letních (1936 v Berlíně a 1972 v Mnichově) a jedněch zimních olympijských her (1936 v Garmisch-Partenkirchenu), dvou mistrovství světa ve fotbale (1974 a 2006) a dalších významných soutěží. Německo hostí řadu motoristických závodů nejvyšší úrovně včetně tradiční Grand Prix Německa a většiny dosud uskutečněných Grand Prix Evropy formule 1.

Nejvýznamnějším německým sportovcem 20. století byl podle ankety ZDF automobilový závodník Michael Schumacher, který překonal mnoho rekordů formule 1 včetně zisku sedmi titulů mistra světa.[129] V první desítce ankety se dále umístila kanoistka Birgit Fischerová, nejúspěšnější německá olympionička, tenisté Steffi Grafová a Boris Becker, cyklista Jan Ullrich, plavkyně Franziska van Almsicková, legendární boxer Max Schmeling a hned několik fotbalistů v čele s Franzem Beckenbauerem.

Německo má ale i řadu dalších sportovních legend. Mistrem světa ve Formuli 1 se stali krom legendárního Schumachera i Sebastian Vettel a Nico Rosberg. Anton Mang je pětinásobným mistrem světa v závodech silničních motocyklů. Walter Röhrl je dvojnásobným mistrem světa v rallye. Tenisovou světovou jedničkou a vítězkou tří grandslamů byla vedle Graffové i Angelique Kerberová, Michael Stich vyhrál Wimbledon. Velkou tradici má v Německu jezdectví, Isabell Werthová si v koňském sedle vybojovala šest zlatých olympijských medailí, stejně jako její kolega Reiner Klimke. K úspěšným olympijským plavcům patřili i reprezentanti NDR Kornelia Enderová, Roland Matthes a Kristin Ottová. Nejúspěšnější atletkou je běžkyně Bärbel Wöckelová. Čtyři olympijské zlaté má kanoistka Katrin Wagner-Augustinová a veslařka Kathrin Boronová. Slavným šachistou byl Emanuel Lasker. Německo je největší světovou velmocí v zimních sportech, především v biatlonu, jízdě na bobech, jízdě na saních nebo rychlobruslení. Nejúspěšnější německou účastnicí zimních olympijských her v historii je dosud rychlobruslařka Claudia Pechsteinová s pěti zlatými medailemi. Rychlobruslařskými legendami jsou i Gunda Niemannová-Stirnemannová či Karin Enkeová. Čtyři zlaté mají bobisté Kevin Kuske a André Lange i sáňkaři Natalie Geisenbergerová, Tobias Arlt a Tobias Wendl. Úspěšnými biatlonisty byli Sven Fischer či Laura Dahlmeierová. Jens Weissflog je legendou skoků na lyžích, Markus Wasmeier sjezdového lyžování, Katarina Wittová krasobruslení.

Nejoblíbenějším druhem sportu v Německu je ovšem s náskokem kopaná. Německý fotbalový svaz má šest miliónů členů, v soutěžích hraje 170 tisíc týmů. Německá mužská reprezentace je celosvětově jeden z nejúspěšnějších týmů, vybojovala čtyřikrát titul mistrů světa (1954, 1974, 1990, 2014) a třikrát vyhrála mistrovství Evropy (1972, 1980, 1996). Německo je jedinou zemí na světě, která získala titul mistra světa v kopané v mužské a ženské kategorii. Hráči tří německých klubů se radovali z vítězství v Lize mistrů či jejím předchůdci Poháru mistrů (Bayern Mnichov, Hamburger SV, Borussia Dortmund), Bayern Mnichov celkem pětkrát. Pohár vítězů pohárů vyhrál i Werder Brémy a 1. FC Magdeburg (tehdy východoněmecký tým). Evropskou ligu (dříve Pohár UEFA) pak Borussia Mönchengladbach, Eintracht Frankfurt, Bayer Leverkusen a FC Schalke 04. Cenu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy získali Gerd Müller (1970), Franz Beckenbauer (1972, 1976), Karl-Heinz Rummenigge (1980, 1981), Lothar Matthäus (1990) a Matthias Sammer (1996). Oliver Kahn byl vyhlášen nejlepším hráčem světového šampionátu roku 2002. Miroslav Klose vede historickou tabulku nejlepších střelců mistrovství světa.

Ve světovém měřítku vyniká také německá házená (3krát mistři světa) a pozemní hokej (čtyři zlaté na olympijských hrách). Narůstá i popularita basketbalu a ledního hokeje. Nejslavnějším německým basketbalistou je Dirk Nowitzki. Cenu pro světového házenkáře roku mají Daniel Stephan (1998), Henning Fritz (2004) a Nadine Krauseová (2006). Do síně slávy Mezinárodní volejbalové federace byl uveden Siegfried Schneider.[130]

Řada vynikajících sportovců reprezentovala bývalou NDR, kde ale po pádu komunistického režimu vyšla najevo existence systému státem řízeného dopingu.

Svátky

Státním svátek Německa je 3. říjen, Den německé jednoty. Je to jediný svátek, který je určen spolkovou vládou. Ostatní svátky určují jednotlivé spolkové země, nicméně jsou svátky, které se slaví ve všech spolkových zemích: Velký pátek, Velikonoční pondělí, Nanebevstoupení páně, Svatodušní pondělí (letnice) a oba Vánoční svátky; bez křesťanského pozadí Nový rok a Svátek práce. Spolu s nedělí jsou v Německu svátky dny pracovní klidu.

Jiné Jazyky
Аҧсшәа: Германиа
Acèh: Jeureuman
адыгабзэ: Германие
Afrikaans: Duitsland
Akan: Germany
Alemannisch: Deutschland
አማርኛ: ጀርመን
aragonés: Alemanya
Ænglisc: Þēodscland
العربية: ألمانيا
ܐܪܡܝܐ: ܓܪܡܢ
مصرى: المانيا
asturianu: Alemaña
авар: Герман
Aymar aru: Alimaña
azərbaycanca: Almaniya
تۆرکجه: آلمان
башҡортса: Германия
Boarisch: Deitschland
žemaitėška: Vuokītėjė
Bikol Central: Alemanya
беларуская: Германія
беларуская (тарашкевіца)‎: Нямеччына
български: Германия
भोजपुरी: जर्मनी
Bislama: Jemani
bamanankan: Alimaɲi
বাংলা: জার্মানি
བོད་ཡིག: འཇར་མན།
বিষ্ণুপ্রিয়া মণিপুরী: জার্মানি
brezhoneg: Alamagn
bosanski: Njemačka
ᨅᨔ ᨕᨘᨁᨗ: Jerman
буряад: Германи
català: Alemanya
Chavacano de Zamboanga: Alemania
Mìng-dĕ̤ng-ngṳ̄: Dáik-guók
нохчийн: Германи
Cebuano: Alemanya
Chamoru: Alemaña
ᏣᎳᎩ: ᎠᏛᏥ
Tsetsêhestâhese: Ma'evé'ho'éno
کوردی: ئەڵمانیا
corsu: Germania
qırımtatarca: Almaniya
kaszëbsczi: Miemieckô
словѣньскъ / ⰔⰎⰑⰂⰡⰐⰠⰔⰍⰟ: Нѣмьци
Чӑвашла: Германи
Cymraeg: Yr Almaen
dansk: Tyskland
Deutsch: Deutschland
Zazaki: Almanya
dolnoserbski: Nimska
डोटेली: जर्मनी
ދިވެހިބަސް: ޖަރުމަނުވިލާތް
ཇོང་ཁ: ཇཱར་མ་ནི
eʋegbe: Germany
Ελληνικά: Γερμανία
emiliàn e rumagnòl: Germâgna
English: Germany
Esperanto: Germanio
español: Alemania
eesti: Saksamaa
euskara: Alemania
estremeñu: Alemaña
فارسی: آلمان
Fulfulde: Almaanya
suomi: Saksa
Võro: S'aksamaa
Na Vosa Vakaviti: Jamani
føroyskt: Týskland
français: Allemagne
arpetan: Alemagnes
Nordfriisk: Tjüschlönj
furlan: Gjermanie
Frysk: Dútslân
Gaeilge: An Ghearmáin
Gagauz: Germaniya
贛語: 德國
Gàidhlig: A' Ghearmailt
galego: Alemaña
گیلکی: آلمان
Avañe'ẽ: Alemáña
गोंयची कोंकणी / Gõychi Konknni: जर्मनी
ગુજરાતી: જર્મની
Hausa: Jamus
客家語/Hak-kâ-ngî: Tet-koet
Hawaiʻi: Kelemānia
עברית: גרמניה
हिन्दी: जर्मनी
Fiji Hindi: Germany
hrvatski: Njemačka
hornjoserbsce: Němska
Kreyòl ayisyen: Almay
հայերեն: Գերմանիա
Արեւմտահայերէն: Գերմանիա
interlingua: Germania
Bahasa Indonesia: Jerman
Interlingue: Germania
Igbo: Jémanị
Ilokano: Alemania
ГӀалгӀай: Германи
íslenska: Þýskaland
italiano: Germania
ᐃᓄᒃᑎᑐᑦ/inuktitut: ᔮᒪᓂ
日本語: ドイツ
Patois: Joermani
la .lojban.: dotygu'e
Jawa: Jerman
ქართული: გერმანია
Qaraqalpaqsha: Germaniya
Taqbaylit: Lalman
Адыгэбзэ: Джэрмэн
Kabɩyɛ: Caama
Kongo: Alemanyi
Gĩkũyũ: Njĩrĩmani
қазақша: Германия
kalaallisut: Tyskit Nunaat
ភាសាខ្មែរ: អាល្លឺម៉ង់
ಕನ್ನಡ: ಜರ್ಮನಿ
한국어: 독일
Перем Коми: Немечму
къарачай-малкъар: Германия
Ripoarisch: Dütschland
kurdî: Almanya
kernowek: Almayn
Кыргызча: Германия
Latina: Germania
Ladino: Almania
Lëtzebuergesch: Däitschland
лезги: Германия
Lingua Franca Nova: Deutxland
Luganda: Girimane
Limburgs: Duitsland
Ligure: Germania
lumbaart: Germania
lingála: Alémani
لۊری شومالی: آلمان
lietuvių: Vokietija
latgaļu: Vuoceja
latviešu: Vācija
मैथिली: जर्मनी
Basa Banyumasan: Jerman
Malagasy: Alemaina
олык марий: Немыч Эл
Māori: Tiamana
Minangkabau: Jerman
македонски: Германија
മലയാളം: ജർമ്മനി
монгол: Герман
मराठी: जर्मनी
Bahasa Melayu: Jerman
Malti: Ġermanja
Mirandés: Almanha
မြန်မာဘာသာ: ဂျာမနီနိုင်ငံ
مازِرونی: آلمان
Dorerin Naoero: Djermani
Nāhuatl: Alemania
Napulitano: Germania
Plattdüütsch: Düütschland
Nedersaksies: Duutslaand
नेपाली: जर्मनी
नेपाल भाषा: जर्मनी
Nederlands: Duitsland
norsk nynorsk: Tyskland
norsk: Tyskland
Novial: Germania
Nouormand: Allemangne
Sesotho sa Leboa: Jeremane
Chi-Chewa: Germany
occitan: Alemanha
Livvinkarjala: Germuanii
Oromoo: Jarmanii
ଓଡ଼ିଆ: ଜର୍ମାନୀ
Ирон: Герман
ਪੰਜਾਬੀ: ਜਰਮਨੀ
Pangasinan: Alemanya
Kapampangan: Alemanya
Papiamentu: Alemania
Picard: Alemanne
Deitsch: Deitschland
Pälzisch: Deutschland
पालि: जर्मनी
Norfuk / Pitkern: Doichland
polski: Niemcy
Piemontèis: Almagna
پنجابی: جرمنی
Ποντιακά: Γερμανία
پښتو: المان
português: Alemanha
Runa Simi: Alimanya
rumantsch: Germania
romani čhib: Jermaniya
Kirundi: Ubudage
română: Germania
armãneashti: Ghermãnia
tarandíne: Germanie
русский: Германия
русиньскый: Нїмецько
Kinyarwanda: Ubudage
संस्कृतम्: शर्मण्यदेशः
саха тыла: Германия
ᱥᱟᱱᱛᱟᱲᱤ: ᱡᱟᱨᱢᱟᱱᱤ
sardu: Germania
sicilianu: Girmania
Scots: Germany
سنڌي: جرمني
davvisámegiella: Duiska
srpskohrvatski / српскохрватски: Njemačka
සිංහල: ජර්මනිය
Simple English: Germany
slovenčina: Nemecko
slovenščina: Nemčija
Gagana Samoa: Siamani
chiShona: Germany
Soomaaliga: Jarmalka
shqip: Gjermania
српски / srpski: Њемачка
Sranantongo: Doysrikondre
SiSwati: IJalimane
Sesotho: Jeremane
Seeltersk: Düütsklound
Basa Sunda: Jérman
svenska: Tyskland
Kiswahili: Ujerumani
ślůnski: Mjymcy
தமிழ்: ஜெர்மனி
ತುಳು: ಜರ್ಮನಿ
తెలుగు: జర్మనీ
tetun: Alemaña
тоҷикӣ: Олмон
ትግርኛ: ጀርመን
Türkmençe: Germaniýa
Tagalog: Alemanya
Tok Pisin: Siamani
Türkçe: Almanya
Xitsonga: Jarimani
татарча/tatarça: Алмания
chiTumbuka: Germany
Twi: Gyaaman
reo tahiti: Heremani
тыва дыл: Германия
удмурт: Германия
ئۇيغۇرچە / Uyghurche: گېرمانىيە
українська: Німеччина
اردو: جرمنی
oʻzbekcha/ўзбекча: Germaniya
vèneto: Germania
vepsän kel’: Saksanma
Tiếng Việt: Đức
West-Vlams: Duutsland
Volapük: Deutän
walon: Almagne
Winaray: Alemanya
Wolof: Almaañ
吴语: 德国
isiXhosa: IJamani
მარგალური: გერმანია
ייִדיש: דייטשלאנד
Yorùbá: Jẹ́mánì
Vahcuengh: Dwzgoz
Zeêuws: Duutsland
中文: 德国
文言: 德國
Bân-lâm-gú: Tek-kok
粵語: 德國
isiZulu: IJalimani