Východní fronta (druhá světová válka)

Na tento článek je přesměrováno heslo Velká vlastenecká válka. O dalších významech pojmu „Velká vlastenecká válka“ pojednává článek Velká vlastenecká válka (rozcestník).
Východní fronta (Velká vlastenecká válka)
konflikt: Druhá světová válka
1. Sovětský bitevní letoun Šturmovik nad Německem. 2. Německé tanky během bojů u Kurska 3. Zničené budovy během bitvy o Stalingrad 4. Německé Štuky během bombardovacího náletu. 5. Německý generál Wilhelm Keitel podepisuje kapitulaci Německa. 6. Německá komanda smrti během vyhlazovací akce proti ukrajinským Židům
1. Sovětský bitevní letoun Šturmovik nad Německem. 2. Německé tanky během bojů u Kurska 3. Zničené budovy během bitvy o Stalingrad 4. Německé Štuky během bombardovacího náletu. 5. Německý generál Wilhelm Keitel podepisuje kapitulaci Německa. 6. Německá komanda smrti během vyhlazovací akce proti ukrajinským Židům
trvání:22. června 1941 - 9. května 1945
místo:Východní Evropa, Střední Evropa, Kavkaz, Pobaltí, Balkán, Skandinávie, Baltské moře, Černé moře, Severní ledový oceán
casus belli:Operace Barbarossa
výsledek:Drtivé vítězství SSSR a jeho spojenců, konec 2. světové války v Evropě
změny území:územní zisky SSSR na úkor Německa, Polska, Československa, Rumunska, Finska a Pobaltí

Polsko získává Východní Pomořansko, Východní Prusko a Slezsko jako náhradu za území obsazená SSSR
Finský poloostrov Porkkala se dostává pod sovětskou vojenskou správou jako pronajaté území (roku 1956 vrácen)

strany
Osa:

Nacistické Německo Německá říše[1]

Rumunsko Rumunsko (1941–44)
Italské království Itálie (1941–43)
Maďarské království Maďarsko
Bulharsko Bulharsko (do 1944)


loutkové státy osy:
Slovensko Slovensko
Croatia Ustasa Chorvatsko

vojenská kooperace:
FinskoFinsko Finsko (1941–44)
Spojenci:

Sovětský svaz Sovětský svaz
Poland (1928-1980) Polsko
Československo Československo (1943–45)
Jugoslávie Jugoslávie
Flag of the Tuvan People's Republic (1941-1943).svg Tuva[2]


dřívější spojenci osy:
Rumunsko Rumunsko (1944–45)
Flag of the Bulgarian Homeland Front.svg Bulharsko (1944–45)
FinskoFinsko Finsko (1944–45)
letecká spolupráce:
Flag of the United States (1912-1959).svg Spojené státy (1944)
Spojené královstvíSpojené království Spojené království (1941)
Flag of Free France (1940-1944).svg Svobodná Francie (1943–45)
velitelé
Nacistické Německo Adolf Hitler

Nacistické Německo Erich von Manstein
Nacistické Německo Fedor von Bock
Nacistické Německo Friedrich Paulus
Nacistické Německo Wilhelm von Leeb
Rumunsko Ion Antonescu
Italské království Giovanni Messe
Italské království Italo Gariboldi
Finsko C. G. E. Mannerheim

Sovětský svaz Stalin

Sovětský svaz Georgij Žukov
Sovětský svaz Alexandr Vasilevskij
Sovětský svaz Ivan Stěpanovič Koněv
Sovětský svaz Vasilij Ivanovič Čujkov
Sovětský svaz Nikolaj Fjodorovič Vatutin
Československo Ludvík Svoboda

síla
1941
  • 3 767 000 mužů

1943

  • 3 933 000 mužů

1945

  • 1 960 000 mužů
1941
  • 2 680 000 mužů

1943

  • 6 724 000 mužů

1945

  • 6 410 000 mužů
ztráty
Viz doleViz dole

Východní fronta druhé světové války vznikla napadením Sovětského svazu nacistickým Německem (operace Barbarossa) a zanikla kapitulací Německa. V letech 1941–1943 byla jedinou frontou v Evropě a až do konce války byla hlavní frontou. I po otevření západní fronty v Normandii v červnu 1944 až do konce války vázala přes 65 % sil nacistického Německa a jeho evropských spojenců.

Velká vlastenecká válka vypukla v ranních hodinách 22. června 1941, kdy nacistické Německo přepadlo bez vyhlášení války Sovětský svaz. 23. června vyhlásilo válku SSSR Slovensko, o čtyři dny později se na podkladě incidentu zorganizovaném Němci[zdroj?] připojilo Maďarsko. 4. července se k útoku na SSSR přidalo i Rumunsko a v srpnu Itálie. Němci v září oblehli Leningrad a útok poté vyvrcholil bitvou o Moskvu. 6. prosince 1941 však přešla sovětská vojska do protiútoku a německé plány na dobytí klíčových měst a porážky SSSR do konce roku 1941 se neuskutečnily.

Na jaře roku 1942 byly boje obnoveny, německá letní ofenzíva začala 28. června a německá vojska postoupila k Stalingradu, na Kavkaz a obsadila Krym. V září začala bitva u Stalingradu, které se na německé straně účastnilo milión a na straně sovětské půldruhého miliónu vojáků. Skončila 30. ledna 1943 kapitulací obklíčené německé armády polního maršála Friedricha Pauluse. Poté Rudá armáda započala postup na Kursk, Charkov a Rostov na Donu. V březnu zahájily německé jednotky protiofenzívu, při které dobyly Charkov zpět. V tomto období do bojů poprvé zasáhla československá vojska, která byla spojenci Sovětů v boji proti nacistickému Německu. 5. července 1943 zahájila německá armáda operaci Citadela, a začala tak bitva v Kurském oblouku, která vyvrcholila 12. července u Prochorovky největší tankovou bitvou v dějinách lidstva. Protiútokem u Kurska zahájila sovětská vojska operaci Kutuzov, která pokračovala tažením k řece Dněpr, kterou Hitler považoval za nedobytný východní val. V září 1943 však sovětská vojska na několika místech řeku Dněpr překročila a počátkem listopadu osvobodila za spoluúčasti československých vojsk Kyjev.

Útok na německé jednotky v okolí Leningradu v lednu 1944 prolomil blokádu města, která trvala 882 dní. Počátkem roku byly v SSSR zformovány polské vojenské jednotky, které se tak vedle čs. jednotek staly dalším spojencem Sovětského svazu. V den výročí napadení SSSR Německem 22. června zahájila Rudá armáda operaci Bagration. Této velké letní ofenzívy, jejíž součástí byla i lvovsko-sandoměřská operace, se účastnilo na sovětské straně 3 600 000 a na německé straně 1 700 000 vojáků, takže šlo o největší vojenskou operaci druhé světové války. Koncem srpna se uskutečnila jašsko-kišiněvská operace, při níž sovětská vojska pronikla do Moldávie a do Rumunska; to uzavřelo se SSSR mír a jeho vojska se přidala na sovětskou stranu. Do konce roku 1944 obsadila Rudá armáda Bulharsko, které bylo německým spojencem, pomohla osvobodit Jugoslávii a pronikla na území Maďarska a východního Pruska.

12. ledna 1945 zahájili Sověti viselsko-oderskou operaci a den poté konečnou fázi útoku na Východní Prusko. Rudá armáda postupovala v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, na jaře pronikla do Rakouska a na Moravu. 16. dubna začala bitva o Berlín, která skončila kapitulací berlínské posádky 2. května 1945. 8. května 1945 podepsali Němci za přítomnosti zástupců SSSR, USA, Velké Británie a Francie oficiální kapitulační akt, ovšem některé jednotky německých vojsk v Čechách a v Rakousku kladly odpor až do druhé dekády měsíce května, kdy zazněly poslední výstřely na východní frontě 2. světové války v Evropě.

Jiné Jazyky
日本語: 独ソ戦
srpskohrvatski / српскохрватски: Istočni front (Drugi svjetski rat)
Tiếng Việt: Chiến tranh Xô-Đức
中文: 苏德战争