Vývoj
Tupolev Tu-160 a sovětští důstojníci, září 1989
Počátky vývoje Tu-160 spadají do roku 1973, kdy sovětské ministerstvo obrany vyhlásilo požadavek na nadzvukový bombardér, který by byl schopen doletem pokrýt území USA. Na projektu začalo pracovat několik kanceláří, ovšem vítězem se stala OKB Tupoleva.
První dva prototypy letounu byly zhotovené v roce 1980. Dne 18. prosince 1981 vzlétl první prototyp a tím byla zahájena série zkoušek, při níž se jeden prototyp zřítil. Zkoušky pokračovaly až do roku 1984, přičemž byly průběžně odstraňovány nedostatky. V roce 1984 pak byla zahájena sériová výroba, letouny byly do služby zařazeny až v květnu 1987 k 184. hlídkové TPAB (Ťažolyj Bombardirovočnyj Aviacionnyj Polk) v Pryluky v počtu 19 kusů. Původně mělo být vyrobeno 100 kusů těchto letounů, ovšem v době Gorbačova se tento počet zredukoval na 35 kusů jako gesto míru.
Letoun je také opticky nápadně podobný americkému B-1 Lancer, který se mu ovšem nevyrovná, zatímco TU-160 je skutečně mezikontinentální bombardér, B-1 Lancer má teoretický dolet jen jako prázdný – bez zbraní.[zdroj?] TU-160 je dislokován na základně Engels u Saratova u 121. hlídkové skupiny HBAR v počtu 15 ks. Ostatní stojí na letištích okolo Moskvy. Spolu s TU-95MS6 / 16 tvoří páteř ruské jaderné triády spolu se střelami s plochou dráhou letu.
Mezinárodní společnost pro provoz orbitálních stanic chtěla získat tři bývalé ukrajinské odzbrojené Tu-160, které měly být přestavěny na verzi Tu-160SK jako nosiče kosmické techniky.