Starověký Egypt

Hlavní centra starověkého Egypta
Pyramidy (zde Rachefova) a Velká sfingaGíze jsou dnes nejznámějšími symboly staroegyptské civilizace

Starověký Egypt byl jedna z významných a současně nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Jejím centrem byla oblast severovýchodní Afriky na území dnešního Egypta, kde se soustředila podél dolního toku řeky Nilu až k prvnímu kataraktu tvořícímu přirozenou jižní hranici. Specifické podmínky nilského údolí a pravidelných nilských záplav umožnily v kontrastu s omezenými možnostmi tehdejší Sahary velice brzy přeměnit okraje záplavové oblasti na vysoce výnosnou zemědělskou půdu, a to pouhými jednoduchými úpravami přirozeného prostředí.[1] To vedlo k relativně značnému soustředění obyvatelstva do údolí a k jeho soběstačnosti, nezávislosti na okolních oblastech a následně i etnocentrismu jako výrazným znakům staroegyptské civilizace.[1] V různých obdobích mocenský vliv egyptských panovníků zahrnoval i další oblasti, zejména na jihu území Núbie, na severu Sinajský poloostrov a jižní Levantu, dále pak Západní poušť včetně jejích oáz, Východní poušť a pobřeží Rudého moře. Tato území ale zpravidla nebyla samotnými Egypťany považována za součást Egypta jako takového, o čemž svědčí jejich zvláštní názvy užívané v egyptštině.

Staroegyptská civilizace trvala a kontinuálně se rozvíjela po dobu více než tří tisíciletí, přičemž ačkoli v průběhu jejího vývoje fakticky došlo k vystřídání přinejmenším tří rozdílných modelů státu (korespondujících s tzv. Starou, Střední a Novou říší), Egypťané si této kontinuity nepřestávali být vědomi a učinili ji součástí své historické paměti – v průběhu dějin se v obdobích krizí či úpadku do své minulosti obraceli a hledali v ní inspiraci pro soudobé kulturní i politické koncepce. Vznikla na konci 4. tisíciletí př. n. l.pravěkých a předdynastických kultur (zejména kultury badárské, merimdské a nakádské), když kolem roku 3150 př. n. l.[2] došlo k ustavení první egyptské dynastie a jednotného centralizovaného státu touto dynastií ovládaného. Již v tomto raném období se objevila řada typických kulturních, politických, ideologických a náboženských rysů, které Egypťané v následujících tisíciletích rozvíjeli a až do zániku své civilizace je neopustili; v jednotlivých historických obdobích byly preferovány jen různé stránky těchto paradigmat, zatímco ona sama zůstávala kontinuálně přítomna. Nositelem této pozoruhodné kulturní, společenské a politické stability bylo specifické egyptské pojetí světa a královské moci, jejíž autorita jako instituce zůstala po více než tři tisíciletí prakticky nezpochybněna.[3] Díky tomu „důležité aspekty faraonské civilizace mohly zůstat několik tisíciletí relativně nedotčené a prodělat jen kombinaci kulturní a politické transformace na počátku Arabské doby“ v roce 640/641.[4]

Svého vrcholného období starověký Egypt dosáhl ve druhé polovině 2. tisíciletí př. n. l. v době Nové říše, kdy egyptský stát získal imperiální charakter a byl rozhodující mocností v celé širší oblasti východního Středomoří. Thutmose III. ovládl rozsáhlé území od čtvrtého nilského kataraktu na jihu až k hornímu toku Eufratu na severu[5] a jeho třetí nástupce Amenhotep III. nejen že „udržel nesmírný respekt k Egyptu v sousedních zemích“, ale využitím dobytých zdrojů také říši přivedl „k nebývalému hospodářskému a kulturnímu rozkvětu,“[6] z nějž těžilo několik následujících generací. Od poloviny 12. století př. n. l. však docházelo k opakujícím se obdobím úpadku centrální moci a konfrontací s nově vznikajícími starověkými státy, jimž Egypťané z dlouhodobého hlediska nedokázali úspěšně čelit. To vedlo ke spíše defenzivnímu pojetí zahraniční politiky a nakonec k opakovanému ovládnutí Egypta cizími vládci[7] – Núbijci, Asyřany, Peršany, řecko-makedonskými Ptolemaiovci a nakonec v roce 30 př. n. l. Římany. Přesto ovšem staroegyptská civilizace zůstávala z kulturního hlediska velice vitální a svébytnou;[8] teprve od přelomu 2. a 3. století je pozorovatelný nepochybný úpadek tvůrčí invence.[9] Její definitivní zánik přinesl až nástup křesťanství.

Staroegyptská civilizace dosáhla významných úspěchů na poli hmotné, znalostní i duchovní kultury, o nichž svědčí např. budování rozsáhlých kamenných monumentů (pyramid a chrámů), památky písemnictví či doklady o administrativní a společenské organizaci. V mnoha ohledech ji lze oproti soudobému starověkému světu dokonce považovat za jedinečnou a „moderní“.[10] Je také zřejmé, že starověký Egypt významným způsobem působil na příslušníky ostatních starověkých národů; otázka míry jeho skutečného vlivu na utváření ostatních starověkých civilizací je ovšem stále předmětem diskusí. Až do současné doby je inspirací pro řadu kulturních a duchovních proudů (např. hermetismus[11]), v jejichž rámci ovšem dochází k výrazným reinterpretacím staroegyptských reálií.

Vědeckým výzkumem starověkého Egypta se zabývá historická věda – egyptologie. V jejím rámci je pojem „starověkého“ či „faraonského“ Egypta časově vymezován od období konce pravěku bezprostředně předcházejícího vzniku sjednoceného státu až do dobytí země Alexandrem Makedonským v roce 332 př. n. l.[12][13]

Jiné Jazyky
Afrikaans: Antieke Egipte
Alemannisch: Altes Ägypten
aragonés: Antigo Echipto
العربية: مصر القديمة
asturianu: Antiguu Exiptu
azərbaycanca: Qədim Misir
تۆرکجه: اسکی میصر
башҡортса: Боронғо Мысыр
Boarisch: Oids Egyptn
žemaitėška: Senuobės Egėpts
беларуская: Старажытны Егіпет
беларуская (тарашкевіца)‎: Старажытны Эгіпет
български: Древен Египет
brezhoneg: Henegipt
bosanski: Stari Egipat
català: Antic Egipte
Mìng-dĕ̤ng-ngṳ̄: Gū Ăi-gĭk
нохчийн: Шира Мисар
کوردی: میسری کۆن
Cymraeg: Yr Hen Aifft
emiliàn e rumagnòl: Egétt antîg
English: Ancient Egypt
Esperanto: Antikva Egiptio
español: Antiguo Egipto
estremeñu: Antíguu Egitu
français: Égypte antique
Nordfriisk: Ual Egypten
furlan: Antîc Egjit
贛語: 古埃及
Fiji Hindi: Purana Egypt
hrvatski: Drevni Egipat
հայերեն: Հին Եգիպտոս
interlingua: Egypto ancian
Bahasa Indonesia: Mesir Kuno
italiano: Antico Egitto
Basa Jawa: Mesir Kuna
қазақша: Ежелгі Мысыр
한국어: 고대 이집트
Перем Коми: Важ Египет
Lingua Franca Nova: Egipte antica
Limburgs: Aad Egypte
lietuvių: Senovės Egiptas
latviešu: Senā Ēģipte
олык марий: Акрет Египет
Baso Minangkabau: Masia Kuno
македонски: Древен Египет
Bahasa Melayu: Mesir Purba
Mirandés: Antigo Eigito
မြန်မာဘာသာ: ရှေးဟောင်းအီဂျစ်
Napulitano: Antico Naggitto
Plattdüütsch: Oolt Ägypten
Nedersaksies: Olle Egypte
नेपाल भाषा: प्राचीन मिस्र
Nederlands: Oude Egypte
norsk nynorsk: Egypt i oldtida
occitan: Egipte antica
پنجابی: پرانا مصر
português: Antigo Egito
Runa Simi: Mawk'a Ihiptu
română: Egiptul Antic
русиньскый: Старовікый Еґіпет
sicilianu: Eggittu anticu
سنڌي: قديم مصر
srpskohrvatski / српскохрватски: Stari Egipat
Simple English: Ancient Egypt
slovenčina: Staroveký Egypt
slovenščina: Stari Egipt
Gagana Samoa: Le Malo o Aikupito
српски / srpski: Стари Египат
Kiswahili: Misri ya Kale
тоҷикӣ: Мисри Қадим
Türkmençe: Gadymy Müsür
Türkçe: Antik Mısır
татарча/tatarça: Борынгы Мисыр
اردو: قدیم مصر
oʻzbekcha/ўзбекча: Qadimgi Misr
vèneto: Antico Egito
vepsän kel’: Amuine Egipt
Tiếng Việt: Ai Cập cổ đại
Winaray: Hadton Ehipto
吴语: 古埃及
მარგალური: ჯვეში ეგვიპტე
Vahcuengh: Guj Aigib
中文: 古埃及
文言: 古埃及
Bân-lâm-gú: Kó͘-tāi Ai-ki̍p
粵語: 古埃及