Starořečtina

Rozmístění nářečí starořečtiny v klasickém období. [1]
Západní skupina:
      Dórština
      Severozápadní dórština
      Achájská dórština
Střední skupina:
      Aiolština
      Arkado-kyperská řečtina
Východní skupina:
      Attičtina
      Iónština
Rozmístění řeckých dialektů kolem 400 př. n. l.

Starořečtina neboli stará či klasická řečtina je mrtvý jazyk z řecké skupiny indoevropských jazyků a vývojový předchůdce moderní řečtiny (v současných jazykových typologiích se stará a nová řečtina zpravidla hodnotí jako dva jazyky). Tímto jazykem se hovořilo v klasickém období Řecka, je z něj ale odvozena i řada dnešních slov („policie“, „demokracie“, „arachnofobie“ a další).

Historie

Předpokládané počátky vývoje sahají do 3. tisíciletí př. n. l., ale o této formě neexistují žádné doklady. Předpokládá se, že počátkem 2. tisíciletí př. n. l. prošla starořečtina poměrně rozsáhlým vývojem. V tomto stadiu bývá nazývána, podle místa objevení prvních nálezů, mykénštinou, někdy též mykénskou řečtinou. Z  Mykén se v této době pravděpodobně dostala na Krétu. Nejstarší písemné nálezy tohoto jazyka pochází zhruba z  15. století př. n. l. Z této doby bylo v Mykénách a na Krétě nalezeno několik nápisů a hliněných tabulek.

Písmo tohoto období lze v zásadě rozlišit na dva typy označované jako „ lineární písmo A“ a „ lineární písmo B“. Přestože se od 14. století př. n. l. nápisy vyskytovaly relativně běžně, za první literární dílo lze považovat až Homérovu tvorbu. Jeho díla však podle nejnovějších výzkumů nejsou počinem jedné osoby, ale vznikala v rozmezí cca 800 let, přičemž Homérem a jeho žáky byla pouze sepsána.

V posthomérském období se vydělilo aiolské, arkádsko-kyperské, iónsko- attické a západořecké nářečí. Prakticky jediným literárním jazykem se stalo iónsko-attické nářečí, které se jako jediné vyvíjelo dále a ve 4. století př. n. l. se z něj vyvinula koiné, tj. řečtina období helénismu (kterou je psán také Nový zákon, proto se jí říká také novozákonní nebo biblická řečtina). O starořečtině lze hovořit zhruba do 5. století, kdy tento jazyk přešel do byzantské řečtiny.

Jiné Jazyky
aragonés: Griego antigo
العربية: لغة إغريقية
asturianu: Griegu antiguu
azərbaycanca: Qədim yunan dili
Boarisch: Oidgriachisch
беларуская (тарашкевіца)‎: Старажытнагрэцкая мова
brezhoneg: Henc'hresianeg
català: Grec antic
dansk: Oldgræsk
Zazaki: Greki
English: Ancient Greek
español: Griego antiguo
français: Grec ancien
Հայերեն: Հին հունարեն
interlingua: Greco ancian
Bahasa Indonesia: Bahasa Yunani Kuno
íslenska: Forngríska
Lëtzebuergesch: Algriichesch
Limburgs: Aajdgrieks
олык марий: Акрет грек йылме
македонски: Старогрчки јазик
Plattdüütsch: Ooltgreeksche Spraak
Nederlands: Oudgrieks
Piemontèis: Grech antich
srpskohrvatski / српскохрватски: Starogrčki jezik
Simple English: Ancient Greek language
slovenčina: Starogréčtina
српски / srpski: Старогрчки језик
Türkçe: Grekçe
oʻzbekcha/ўзбекча: Qadimgi yunon tili
中文: 古希臘語
文言: 古希臘語
粵語: 古希臘文