Sinotibetské jazyky

Sinotibetské jazyky
     Rozšíření sinotibetských jazyků
     Rozšíření sinotibetských jazyků
Rozšíření jihovýchodní Asie
Počet mluvčích 1,3 miliardy
Počet jazyků 250–400
Klasifikace
  • Dané-kavkazské jazyky (sporné)
Dělení
Dělení pod tibetobarmské)

Sinotibetské jazyky (tibeto-čínské jazyky) jsou jednou z jazykových rodin, která je rozšířena hlavně na území východní a jihovýchodní Asie, zejména Číny a sousedních zemí. Kromě toho jsou rozšířené v dalších částech světa jako menšinové jazyky, zejména ve velkoměstech. V počtu mluvčích se jedná o druhou největší jazykovou rodinu světa, po jazycích indoevropských, a zahrnuje až přibližně 400 jazyků.

Složení a dělení této skupiny je poněkud nejasné a její vnitřní struktura není obecně ustálená.Názory jazykovědců se liší v řadě okolností, např.:

  • které jazyky a jazykové větve sem ještě řadit (až po např. jihohimalájské, sibiřské, polynéské nebo indiánské jazyky, baskičtina),
  • kritéria příslušnosti do rodiny a větví – zda příbuznost slov, gramatika, tónový systém,
  • sám název (zdůraznění čínštiny a tibetštiny, návrhy např. transhimalájské jazyky),
  • společný původ rodiny a jejích větví – jejich příbuznost.

V minulosti sem byly řazeny například i jazyky hmong-mienské a tajsko-kadajské, které jsou výrazně ovlivněny čínštinou. Sama čínština tvoří samostatnou větev a její nářečí, v mluvené formě vzájemně nesrozumitelná, jsou fakticky samostatné jazyky a čínština je spíše jazykovou větví, než jazykem.

  • dělení

Dělení

Jiné Jazyky
azərbaycanca: Çin-Tibet dilləri
беларуская (тарашкевіца)‎: Сына-тыбэцкія мовы
Mìng-dĕ̤ng-ngṳ̄: Háng-cáung Ngṳ̄-hiê
客家語/Hak-kâ-ngî: Hon-chhông Ngî-hì
Bahasa Indonesia: Rumpun Bahasa Sino-Tibet
Lingua Franca Nova: Linguas xinotibetan
norsk nynorsk: Sinotibetanske språk
srpskohrvatski / српскохрватски: Sino-tibetanski jezici
Simple English: Sino-Tibetan languages
Tiếng Việt: Ngữ hệ Hán-Tạng
吴语: 漢藏語系
中文: 汉藏语系
Bân-lâm-gú: Hàn-Chōng gí-hē
粵語: 漢藏語系