Procesuální archeologie

Procesuální archeologie (také nová archeologie) je teoretický směr v archeologii, který vznikl počátkem 60. let v USA, jako reakce na kulturně-historický přístup. Jeho zastánci věří, že důslednou aplikací vědeckých metod jsme schopni za archeologickým záznamem postihnout a rekonstruovat živou kulturu. Procesualismus do archeologie vnesl principy a myšlenky inspirované přírodními vědami, přijal za svoji jejich systematičnost a rozvinul tak metodologický potenciál celé vědy. Součástí archeologického bádání se staly statistika, modelování dat, chemické a fyzikální analýzy, inovovány byly metody stratigrafie a exkavační techniky. Procesualisté tak navázali těsnější vazby s empirickými vědami, zejména s antropologií. Věnovali se především studiu ekonomických faktorů, technologie, ekologie a sociální organizace.

Pojmy, se kterými se v rámci procesualismu často operuje jsou deduktivní přístup, teorie středního dosahu, analogie a kulturní evoluce.