Porucha osobnosti

Poruchy osobnosti (dřívějším názvem psychopatie[1] nebo též anomální osobnost). Jedná se o závažnější poruchy než jsou poruchy neurotické, představují soubor trvalých povahových odchylek vytvářejících nevyváženou a nenormální osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Porucha negativně ovlivňuje chování a prožívání i uvažování postiženého, ztěžuje jeho zařazení do společnosti a vytváření mezilidských vztahů. Rozvíjí se již od dospívání a trvá po celý život, byť se ve středním věku a stáří stává méně výraznou.[2][3]

Pro okolí bývají nejvíce patrné jejich zakořeněné, stereotypní a neměnné způsoby chování a reagování na široký okruh různých situací. Díky tomuto omezenému repertoáru reakcí mívají tito lidé často problémy vyrovnat se s obtížnými situacemi, nebo na ně (ve snaze to zvládnout) reagují způsobem, který ubližuje jim, nebo lidem v jejich okolí. Porucha osobnosti tedy ovlivňuje veškeré oblasti života daného člověka a jeho chování také často výrazně ovlivňuje životy lidí okolo něj.

Protože vlastnosti, které okolí hodnotí jako „poruchové“, jsou součástí osobnosti daného člověka, on je obvykle vnímá jako normální, jemu vlastní. A to i přesto, že vedou ke konfliktům s ostatními, což mu způsobuje bolest a utrpení. Stává se tedy, že lidé s poruchou osobnosti nevidí problém u sebe, ale u ostatních.


Jiné Jazyky
беларуская (тарашкевіца)‎: Разлад асобы
한국어: 인격장애
Кыргызча: Психопатия
مازِرونی: اختلال شخصيت
Simple English: Personality disorder
slovenčina: Porucha osobnosti
slovenščina: Osebnostna motnja
Soomaaliga: Khalkhal
Tiếng Việt: Rối loạn nhân cách
中文: 人格障礙