Politická moc

Politická moc (latinsky imperium) je moc držená jedincem či skupinou, která umožňuje řízení a správu společnosti či schopnost politických aktérů ovlivňovat politická rozhodnutí. Existuje řada cest k získání politické moci.

Obecná charakteristika

Německý sociolog Max Weber uváděl, že jedinci, kteří se věnují politice, chtějí získat politickou moc. Takový druh moci je tedy jednou ze základních kategorií politiky, vedle dalších jako jsou stát, hierarchie, autorita, řád, konflikt aj.[1]

Již Niccolo Machiavelli považoval moc za hlavní atribut politického života. Podle jeho slov je polovina našeho konání závislá na přízni okolností (fortuna) a druhá polovina na svobodné vůli každého z nás. Pro uchopení moci je nutné vynaložit všechny síly na cíl (virtú), který je představován nabytím a udržením moci. To je dostačující podmínka k tomu, aby se z občana zrodil vládce.[2] Machiavelli v tomto smyslu souhlasil s použitím všech známých prostředků, které povedou k tomuto cíli a Max Weber jeho myšlenku doplnil, že rozhodujícím prostředkem k získání moci je pro politika násilí a jeho „mocenský instinkt“[3].

Weber odděloval dva druhy moci:

  • moc, která slouží jako nástroj jiných cílů (ideálních či egoistických).
  • moc, která vychází ze své podstaty a je kategorií sama o sobě, její získání jednotlivými politiky je pro ně prestiží.[3]
Lidé by nikdy nedosáhli toho, co je možné, kdyby ve světě soustavně nesahali po tom, co možné není.

Max Weber, Politika jako povolání, 1919

Z citátu pak vyvozuje, že proces politiky je de facto uměním nemožného, a kdo se chce takto chovat, musí mít vlastnosti vůdce a hrdiny.

Jiné Jazyky
azərbaycanca: Siyasi hakimiyyət
Esperanto: Politika povo
español: Poder político
हिन्दी: सत्ता
Bahasa Indonesia: Kekuasaan politik
italiano: Potere politico
മലയാളം: അധികാരം
Nederlands: Macht (politiek)
português: Poder político
српски / srpski: Политичка моћ
Türkçe: İktidar
українська: Політична влада
中文: 政治權力