Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, též povinné ručení, je povinně smluvní pojištění odpovědnosti, jehož základním účelem je pojistná ochrana zdraví a majetku třetích osob, kterým byla způsobena škoda zapříčiněná provozem vozidla. Podmínky sjednávání a plnění pojistné smlouvy v ČR upravuje zákon č. 168/1999 Sb., jenž mj. stanoví, že povinné ručení musí být uzavřeno pro každé vozidlo, které je provozováno na pozemní komunikaci včetně vozidel, která jsou pouze ponechána na pozemní komunikaci. Jako profesní organizaci pojistitelů, kteří jsou na území ČR oprávněni provozovat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tento zákon zřizuje Českou kancelář pojistitelů.

Historie

Jako první upravoval podmínky pojištění obecný zákoník občanský z roku 1811, [1] v němž však byla odpovědnost za škodu z provozu vozidla omezena jen na odpovědnost za zavinění. Rozšířena i na následky nehody a nehody bez zavinění byla tzv. automobilovým zákonem z roku 1908 (zákon č. 162/1908 ř. z., o ručení za škody z provozování jízdních silostrojů). [1] V roce 1925 uložil zákon povinnost sjednat pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou provozem vozidla pilotům letadel, nicméně časem začali povinné ručení dobrovolně uzavírat i majitelé jiných motorových vozidel.

Ukončení zásady dobrovolnosti se datuje k 31. prosinci 1932, kdy vešel v platnost zákon č. 198/1932 Sb. z. a n., o dopravě motorovými vozidly. [1] Podle něj se doprava osob nebo nákladu, pravidelná i nepravidelná, vykonávala živnostensky a byla proto pokládána za koncesovanou živnost. Povinností koncesionáře bylo uzavřít pojištění odpovědnosti na zabezpečení závazků vyplývajících z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v této činnosti. Zanedlouho však bylo zřejmé, že uložit tuto povinnost pouze živnostníkům je nedostatečné, a proto 1. listopadu 1935 zákon č. 81/1935 Sb. z. a n., o jízdě motorovými vozidly nařizoval uzavřít povinné ručení každému držiteli vozidla, které bylo evidováno v registru československých motorových vozidel. Uzavřít pojistnou smlouvu byl majitel vozidla povinen jak za sebe, tak za osobu, která s jeho vědomím vozidlo řídila. Zákon také zřídil Fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly, do něhož se odváděly každoroční příspěvky dotčených pojišťoven a také příspěvky držitelů motorových vozidel bez platného pojištění. [1]

V roce 1950 se obsah nařízení rozšířil a z povinného ručení zákonem č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích vzniklo pojištění zákonné. Pojištění tehdy obhospodařovala Československá pojišťovna, n. p. (soukromé pojišťovny byly prezidentským dekretem z 24. října 1945 č. 103/1945 Sb. znárodněny). [1] Dříve zřízený Fond byl zrušen a jeho jmění připadlo státu. Až do roku 1991 platilo po dlouhých 40 let pojistné pro osobní automobily v nezměněné výši 144 korun. [1] Zákon byl 1. července 1953 nahrazen vládním nařízením č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, které s různými úpravami platilo do roku 1997. [1] Mezitím se roku 1952 stala z České pojišťovny Státní pojišťovna, od roku 1968 rozdělená na Českou státní pojišťovnu a Slovenskú štátnú poisťovňu. Podmínky pojištění zodpovědnosti stanovilo Ministerstvo financí vyhláškou č. 123/1974 Sb. [1]

Výrazné změny na pojistném trhu přinesl po Sametové revoluci zákon ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, který ukončil monopolní postavení České státní pojišťovny. Zákonné pojištění motorových vozidel však i nadále bylo možné sjednat pouze u České pojišťovny, a. s. [1] Až v roce 1999 byl přijat zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, který s účinností od 1. ledna 2000 připustil i jiné pojišťovny do možnosti uzavírat povinné ručení. [1] Výběr byl omezen zvláštním povolením Ministerstva financí ČR, které pojišťovny k uzavírání tohoto typu pojištění potřebovaly. Zákonem byla také zřízena Česká kancelář pojistitelů, která od té doby sdružuje pojistitele, spravuje garanční fond a vykonává další činnosti uložené zákonem. Od 1. ledna 2014 byl navíc zřízen fond zábrany škod. [1]

Jiné Jazyky