Orchestral Manoeuvres in the Dark

Orchestral Manoeuvres in the Dark
O.M.D. na koncertě v Liverpoolu
Základní informace
Jinak zvaný/áOMD, Orchestral Manoeuvres, OMITD
PůvodMeols, Wirral Peninsula, Anglie
ŽánrySynthpop, electronic, new wave, experimental, post-punk
Aktivní roky1978–1996, 2006–dosud
Vydavatelé100% Records, Virgin, Dindisc, Factory, Bright Antenna
Příbuzná témataThe Id, Dalek I Love You, Godot, The Listening Pool, Atomic Kitten, Onetwo
Webomd.uk.com
Současní členové
Andy McCluskey
Paul Humphreys
Martin Cooper
Stuart Kershaw
Dřívější členové
Dave Hughes
Michael Douglas
Neil Weir
Graham Weir
Abe Jukes
Nigel Ipinson
Phil Coxon
Malcolm Holmes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orchestral Manoeuvres in the Dark (OMD) jsou britská novovlnná a elektronická skupina, založená poblíž Liverpoolu dvěma hlavními členy, kterými jsou Andy McCluskey (zpěv, baskytara) a Paul Humphreys (klávesy, zpěv). Kapelu proslavil jejich čtvrtý singl Enola Gay, který se stal velký hitem napříč celou Evropou (1980) a také jejich třetí album Architecture & Morality, které vyšlo rok následující. OMD ukončili činnost v roce 1996, avšak po deseti letech ji obnovili, a to v klasické čtyřčlenné sestavě. Skupina funguje dodnes a od svého vzniku prodala celosvětově více než 40 milionů nosičů.

1978–1989

Skupinu v roce 1978 založili Andy McCluskey a Paul Humphreys. Později se k nim koncem roku 1980 přidali bubeník Malcolm Holmes a multiinstrumentalista Martin Cooper. V roce 1983 skupina v době tuhého socialismu navštívila ČSSR. Důvodem byla touha obou hlavních protagonistů vidět továrny Tesly. Byly navštíveny tři závody – Přelouč, Pardubice a Litovel. Zážitky z návštěvy byly pak zpracovány v písni Tesla Girls.[zdroj?] Málo se také ví o tom, že na konci této návštěvy zahrála formace koncert pro selektované publikum na komunistickém rekreačním zařízení na Orlíku. Vše vyšlo najevo až po r. 1989, mj. i díky rozhovoru OMD s britskou hudební televizí VH1.[zdroj?]

Po úspěchu druhé a třetí desky vydali OMD experimentální album Dazzle Ships, které mj. obsahuje i samply ze zahraničního vysílání československého rozhlasu. Tato deska byla však komerčně neúspěšná, což v kapele vyvolalo paniku a způsobilo vědomý příklon k mainstreamovému popu. Následující alba byla skladatelsky, aranžersky i zvukově méně propracovaná. I tak ale zůstala kapela stále populární. V roce 1984 přijímá kapela další dva členy, čímž se rozrůstá na sextet a pro účely některých skladeb získává plnohodnotnou dechovou sekci.

Za vydávání alb v polovině osmdesátých let stála často i výrazná finanční motivace. Tuto dobu okomentoval v rozhovoru pro Huffington Post frontman kapely Andy McCluskey:

„Bohužel jsme neměli žádný dlouhodobý plán. Většinou jsme žili z ruky do huby. Podepsali jsme nahrávací smlouvu s dceřinou společností Virgin Records v roce 1979, ještě když jsme byly teenageři. Honoráře byly otřesně nízké. Sice jsme prodali miliony desek, ale vydělávali jsme pár drobných. Nestěžuju si, protože jsme byli rádi, že můžeme točit desky. Nedělali jsme desky, abychom se stali milionáři, jenže ve finále jsme byli neustále bez peněz.

Pak jsme začali hrát po Americe, kde jsme se snažili prorazit, což nás stálo spoustu peněz. Dostali jsme se do bludného kruhu. Byli jsme na turné devět měsíců a utratili jsme víc, než jsme vydělali. Nahrávací společnost nám řekla: „Hej, moc rádi bychom před Vánoci chtěli novou desku.“ A náš manažer zase: „Jo, ale musíte si vzít zálohu, protože jste švorc.“

Začali jsme se točit v kruhu. Naši kámoši z Depeche Mode nebo Erasure, kteří byli u Mute Records, jeli s nahrávací společností fifty/fifty. Prodali miliony desek a jakmile byly pokryty náklady na nahrávání a videa, rozdělili si zisk s Mute na půl, zatímco my jsme dostávali mnohem nižší procento a ještě jsme z toho platili všechny náklady na nahrávání i turné. Proto jsou Depešáci všichni multimilionáři a my ne.“[1][2]

Jiné Jazyky