Nomenklatura (politika)

Nomenklatura je označení pro systém aplikovaný v totalitním režimu a autoritativním režimu, kdy jmenování funkcionářů a pracovníků podléhá schválení stranickými orgány.[1] Prověřeným lidem vhodným ke jmenování se říká nomenklaturní kádr.

Země východního bloku

Ve vztahu k zemím Východního bloku se tak označuje elitní skupina, která ovládala klíčové pozice ve státní správě, průmyslu, akademické sféře atd. v pozicích, do nichž jmenování podléhalo schválení komunistické strany. Většina členů nomenklatury byla zároveň členy této strany.

Někteří autoři, jako Milovan Djilas ve svém díle Nová třída, užívají pro nomenklaturu označení nová třída. Novější trockistické teorie jako teorie státního kapitalismu rovněž považují nomenklaturu za novou třídu. Ortodoxní trockisté však dávají přednost termínu kasta, protože v Sovětském svazu nevidí společnost nových tříd.

V Československu pojem nomenklatura v užším smyslu znamenal vrstvu funkcionářů KSČ, požívajících blíže nespecifikovaných výhod, v širším smyslu široký výčet funkcí v politickém, hospodářském i společenském životě, o jejichž obsazení rozhoduje určitá vybraná složka KSČ, od jeho předsednictva až po celozávodní výbor. Takovému kádrování podléhali i nestraníci, církevní funkcionáři atd. První systematický kádrový systém vznikl v roce 1952, kdy byly zavedeny systematické stranické kádrové evidence nomenklaturních pracovníků. Od běžných zaměstnaneckých kádrových spisů se tyto lišily tím, že byly utajené a dotyčný člověk o nich ani nemusel vědět a tedy ani nemohl jejich obsah vědomě ovlivnit, a svým obsahem byly šířeji koncipovány, věnovaly velkou pozornost například rodinnému zázemí, aby děti kulaků nebo politicky nespolehlivých osob nepronikaly do institucí. Zdrojem informací byli například předchozí zaměstnavatelé, státní orgány, národní výbory, masové organizace i jednotlivci se vztahem k prověřovanému.[2] Novou vlnu kádrování přinesla normalizace.

Jiné Jazyky