Nekódující DNA

Nekódující DNA je DNA, která není přepisována v proteiny.[1] Velmi často tvoří podstatný díl genomu eukaryot, např. u člověka až 97 %,[2] naopak u bublinatky opomíjené tvoří jen necelá tři procenta.[3] I když nekódující DNA nekóduje proteiny, řadí se do ní i geny pro nekódující RNA, které mají funkci v dekódování genetické informace a řadu regulačních funkcí. Některé úseky nekódující DNA se nepřekládají, ale mají regulační funkci,[4] pro většinu oblastí nekódující DNA však funkce není známá, v takovém případě se často označuje jako junk DNA, z angličtiny „odpadní DNA“. Termín Junk DNA poprvé použil v roce 1972 Susumo Ohno.[5] Nicméně platí, že sice často není funkce nekódující DNA známa, ale její odstranění z genomu má obvykle závažné negativní následky.[1]

Speciálními případy jsou nekódující DNA přímo uvnitř genů, nazývaná intron, bývalé geny, které však už jsou poškozené a nepřepisují se v RNA, které se označují jako pseudogeny, a repetitivní DNA.I když všechny organismy obsahují nekódující DNA, bakterie mají většinou kolem 2 % DNA nekódujícího geny, jejich DNA prakticky neobsahuje intergenovou nekódující DNA (introny) a jednotlivé geny jsou často přepisovány najednou ze shluku genů tzv. operonu.

Jiné Jazyky
suomi: Tilke-DNA
français: ADN non codant
한국어: 비부호화 DNA
Nederlands: Niet-coderend DNA
srpskohrvatski / српскохрватски: Nekodirajuća DNK
Simple English: Non-coding DNA
slovenčina: Nekódujúca DNA
српски / srpski: Nekodirajuća DNK
Türkçe: Kodlamayan DNA
українська: Некодуюча ДНК
吴语: 非编码DNA
中文: 非編碼DNA