Nacismus

Vlajka Třetí říše, symbol nacistické ideologie

Nacionální socialismus (zkráceně nacismus, německy: Nationalsozialismus) je krajně pravicová[1][2][3][4] totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 19331945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem. Ottova encyklopedie uvádí pro heslo nacismus (národní socialismus), že jde o totalitní ideologii založenou na vypjatém nacionalismu, rasismu, prvcích socialismu, militarismu a antisemitismu.[5]

Charakteristika a vývoj nacismu

Nacismus vznikl spojením koncepce fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy. Nacistická ideologie dále čerpá z antikapitalistického socialismu, přivlastňuje si prvky kolektivismu či sociální demagogie (vyhovující nižším vrstvám), antibolševismu (vyhovující vyšším vrstvám), nacionalismu (umožňující získat podporu konzervativních sil) a antisemitismu. Filosofická podstata nacismu obsahuje prvky výrazného iracionalismu, okultismu a esoterismu.[zdroj?] Ottova encyklopedie uvádí pro heslo nacismus (národní socialismus), že jde o totalitní ideologii založenou na vypjatém nacionalismu, rasismu, prvcích socialismu, militarismu a antisemitismu. [5]

Sudetští Němci v Chebu vítají nacistickým pozdravem vůdce NSDAP Adolfa Hitlera

Mezi nejvýznamnější nacistické teoretiky lze zařadit Rudolfa Junga - autora názvu této ideologie a knihy Der Nationale Sozialismus, Ernsta Hubera a Adolfa Hitlera. Během svého pobytu ve vězení roku 1924 napsal Hitler autobiografii Mein Kampf, ve které definoval některé klíčové vlastnosti nacistické ideologie.

Program národních socialistů z roku 1920 obsahoval řadu dvojznačných prvků jako zrušení bezpracných příjmů, konfiskaci válečných zisků, znárodnění monopolů, rozdělení zisků z monopolů, rozsáhlou podporu ve stáří, znárodnění obchodních domů, konfiskace půdy pro veřejné účely bez náhrady, zrušení úroků za pozemkové půjčky, podpora nadaných dětí chudých rodičů, povinné cvičení a sport atp. O nich však není snadné rozhodnout, zda mají být interpretovány socialisticky nebo spíše jako projev úcty k archaickým hodnotám, jako inspiraci předmoderními, zejména antickými společnostmi. Od tradičních forem socialismu - značně internacionálního postoje - odlišoval národní socialismus vypjatý nacionalismus. Dle Hitlerova Mein Kampfu: "V rudé vidíme socialismus našeho hnutí, v bílé myšlenku nacionalismu a ve svastice poslání boje za vítězství árijského člověka." [6] Hitler chtěl však zničit marxismus a tvrdil, že mezi marxismem a socialismem existují rozdíly. Sám však roku 1934 připustil, že: "Národní socialismus převzal od každého z obou táborů samotnou myšlenku, která ho charakterizuje - národní odhodlání z buržoazní tradice a vitální, tvůrčí socialismus z marxistického učení." [7]

Po roce 1933, kdy se NSDAP dostala k moci a Adolf Hitler se stal říšským kancléřem, nacistická strana plně podpořila fašistickou koncepci vytvořením absolutní moci státu a vůdce (Führera), rasovou politiku a agresivní zahraniční politiku. Ta nakonec byla příčinou druhé světové války. Po uchopení moci zůstala část hospodářství v soukromých rukou, ale pod státní kontrolou v podobě čtyřletých plánů (napodobenina sovětských pětiletek). Byla zavedena sociální opatření a podporován rovnostářský a polovojenský národní étos. Hitler sám razil heslo: rovnost všech rasových Němců. Legální rozdíl mezi dělníkem a úředním stavem byl zrušen a docházelo ke glorifikaci dělníka.[8] Po roce 1939 došlo k socializaci hospodářství a zavedení centrálního plánování.[9]

Pronikání nacionalistických prvků do socialistického myšlení pomohl i marxista Werner Sombart, který považoval válku Německa s Británií za nevyhnutelnou. Válečnický národ Němců, dle Sombarta, musí porazit anglickou obchodnickou civilizaci. Jednotlivec by měl, podle Sombarta, obětovat své štěstí i život životu státu a lidu.

Nacismus byl po skončení druhé světové války postaven mimo zákon, jeho ideologie však stále přežívá, nebo je dokonce obnovována (viz neonacismus).

Jiné Jazyky
Alemannisch: Nationalsozialismus
aragonés: Nazismo
العربية: نازية
مصرى: نازيه
asturianu: Nazismu
azərbaycanca: Nasional Sosializm
تۆرکجه: نازیسم
žemaitėška: Nacėzmos
беларуская (тарашкевіца)‎: Нацыянал-сацыялізм
বাংলা: নাৎসিবাদ
brezhoneg: Naziegezh
bosanski: Nacizam
català: Nazisme
Cymraeg: Natsïaeth
dansk: Nazisme
Ελληνικά: Ναζισμός
English: Nazism
Esperanto: Naziismo
español: Nazismo
فارسی: نازیسم
français: Nazisme
Gaeilge: Naitsíochas
galego: Nazismo
ગુજરાતી: નાઝીવાદ
עברית: נאציזם
हिन्दी: नाज़ीवाद
hornjoserbsce: Nacionalsocializm
interlingua: Nazismo
Bahasa Indonesia: Nazisme
Interlingue: Nationalsocialisme
íslenska: Nasismi
日本語: ナチズム
қазақша: Нацизм
ಕನ್ನಡ: ನಾಜಿಸಮ್
한국어: 나치즘
Latina: Nazismus
Lingua Franca Nova: Nazisme
lietuvių: Nacizmas
मराठी: नाझीवाद
Napulitano: Nazzismo
नेपाली: नाजीवाद
norsk nynorsk: Nazisme
occitan: Nazisme
ਪੰਜਾਬੀ: ਨਾਜ਼ੀਵਾਦ
Piemontèis: Nasism
português: Nazismo
română: Nazism
русиньскый: Націзм
саха тыла: Нацизм
sicilianu: Nazzismu
Scots: Nazism
سنڌي: نازيت
srpskohrvatski / српскохрватски: Nacionalsocijalizam
Simple English: Nazism
slovenčina: Nacizmus
slovenščina: Nacionalsocializem
shqip: Nazizmi
српски / srpski: Нацизам
svenska: Nazism
தமிழ்: நாசிசம்
తెలుగు: నాజీయిజం
тоҷикӣ: Нозисм
Tagalog: Nazismo
اردو: نازیت
Tiếng Việt: Chủ nghĩa quốc xã
Volapük: Netasogädim
walon: Nazisse
Winaray: Nazismo
ייִדיש: נאציזם
中文: 纳粹主义
粵語: 納粹