Min (jazyk)

Min
Idioma min.png
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření ČLR, Tchaj-wan, číské komunity v jihovýchodní Asii a USA
Počet mluvčích 70 milionů
Klasifikace
Písmo čínské znaky, církevní přepis, Pe̍h-ōe-jī, Bàng-uâ-cê
Postavení
Regulátor není stanoven
Úřední jazyk není úředním
Kódy
ISO 639-1 není
ISO 639-2 není

Min (čínsky v českém přepisu min jü, pchin-jinem mǐn yǔ, znaky zjednodušené 闽语, tradiční 閩語) je čínský jazyk, nebo spíše skupina jazyků, kterou mluví přibližně 70 milionů lidí v provincii Fu-ťien v jihovýchodní Číně, dále na severovýchodě provincie Kuang-tung, na jihu provincie Če-ťiang, na části ostrova Chaj-nan a na Tchaj-wanu. Název pochází od řeky Min-ťiang, která protéká provincií Fu-ťien.

Min je obvykle charakterizován jako jeden ze sedmi až deseti čínských jazyků, také nazývaných jako dialekty (viz článek čínština), ale v jejich rámci dosahuje největšího stupně rozrůzněnosti, což je způsobeno neprostupným a hornatým terénem Fu-ťienu a okolních oblastí. Obsahuje také velké množství archaismů starších než střední čínština, které se v ostatních dialektech nedochovaly. Jednotlivá „nářečí“ (útvary) min používaná v jednotlivých okresech si často nejsou vzájemně srozumitelná. V horách západního Fu-ťienu si často nejsou vzájemně srozumitelná ani nářečí sousedních vesnic.[1]

Podskupiny

Mapa hlavních podskupin minu

Rozdělení na podskupiny se liší v závislosti na přístupu lingvistů. Někteří považují za nejvýznamnější dělení na severní a jižní min, zatímco jiní preferují jako hlavní dělení na pobřežní a vnitrozemský min. Pan (1963) dělí min na pobřežní a vnitrozemský na základě odlišného vývoje znělých a neznělých laterálních souhlásek.[2]

Pobřežní min:

  • Jižní min (čínsky v českém přepisu min-nan, pchin-jinem mǐnnán)
    • Hokkien – jazyky této skupiny jsou si do velké míry vzájemně srozumitelné
      • Amoyský dialekt – používá se kolem města Sia-men (v amoyském dialektu vyslovováno jako Amoy). V 19. a na počátku 20. století kvůli obchodním kontaktům studovali Evropané tento jazyk častěji než kterýkoli jiný čínský jazyk. Do 70. let 20. století to byla nejprestižnější varianta hokkienu, ale od 80. let je v důsledku vzrůstu kulturního vlivu Tchaj-wanu vytlačován tchajwanským hokkienem. V ČLR je však stále nejdůležitějším dialektem hokkienu.
      • Tchajwanský hokkien (tchajwanština) – je mateřským jazykem přibližně 70% obyvatel Tchaj-wanu. Etnická skupina, která tímto jazykem mluví, se nazývá Hoklo.
    • Teochew – mluví se jím ve východním Kuang-tungu. Není příliš srozumitelný s amoyským dialektem.
    • Lejčouský minpoloostrov Lej-čou (někdy vydělován jako samostatná skupina v rámci minu)
    • Chajnanština – ostrov Chaj-nan (někdy vydělována jako samostatná skupina v rámci minu)
  • Pchusienský min (čínsky v českém přepisu pchu-sien chua, pchin-jinem púxiān huà) – název je kombinací názvu města Pchu-tchien a okresu Sien-jou. Původně patřil k jižnímu minu, ale v důsledku administrativního oddělení od oblastí hovořících jižním minem během dynastie Sung došlo k ovlivnění východním minem.
  • Východní min (čínsky v českém přepisu min-tung, pchin-jinem mǐndōng)
    • Fučouský dialekt – mluví se jím v okolí Fu-čou, hlavního a největšího města Fu-ťienu. Je to prestižní dialekt východního minu.

Vnitrozemský min:

Jiné Jazyky
Afrikaans: Min
ܐܪܡܝܐ: ܠܫܢܐ ܕܡܝܢ
asturianu: Chinu min
башҡортса: Минь телдәре
български: Мин (език)
brezhoneg: Mineg
català: Min (llengua)
Mìng-dĕ̤ng-ngṳ̄: Mìng-ngṳ̄
Deutsch: Min (Sprache)
English: Min Chinese
español: Chino min
suomi: Min-kiina
français: Min (langue)
贛語: 閩語
galego: Linguas min
客家語/Hak-kâ-ngî: Mén-ngî
हिन्दी: मीन भाषाएँ
Fiji Hindi: Min Chinese
Bahasa Indonesia: Bahasa Min
italiano: Lingua min
日本語: ビン語
한국어: 민어 (언어)
Latina: Lingua Min
lietuvių: Minų tarmės
नेपाल भाषा: मिन भाषा
Nederlands: Minyu
polski: Języki min
پنجابی: من چینی
português: Línguas min
svenska: Min (språk)
Tagalog: Tsinong Min
Türkçe: Min Çincesi
українська: Міньські мови
اردو: من چینی
Tiếng Việt: Tiếng Mân
吴语: 闽语
中文: 闽语
文言: 閩語
Bân-lâm-gú: Bân-gí
粵語: 閩語