Mikrotonální hudba

Quadrangularus Reversum, Harry Partch

Mikrotonální hudba nebo též mikrotonalita je hudba, která záměrně pracuje s různými typy ladění se vzdálenostmi mezi tóny odlišnými od intervalů běžně používaných, nejčastěji s intervaly menšími než půltón. Jako mikrotonální je však dnes možné označit jakoukoli hudbu používající jiné než rovnoměrně temperované ladění.

Historie

Mikrotonálmí hudba není originálním novodobým produktem. Nacházíme ji nejen v téměř všech mimoevropských kulturách (např. v arabské, perské, indické, thajské, africké, indonéské, indiánské, ad. hudbě), ale běžně i v evropské hudbě lidové, např. na Moravském Slovácku. Pramenem teoretických základů evropské mikrotonality je antické Řecko, kde užití odlišných intervalů bylo běžné.

V artificální evropské hudbě se mikrotonalita objevuje již v 16. století, kdy Guillaume Costeley v písni „Seigneur Dieu ta pitié“ z roku 1558 i ve své teoretické práci použil 1/3- koma středotónové ladění a oktávu dělil na 19 stejných dílů. Italský renesanční skladatel Nicola Vicentino ( 1511- 1576) experimentoval s mikrotonalitou v rámci svého zkoumání jejího antického originálu. Vyrobil nástroj s 36 klávesami pro jednu oktávu, který se nazýval archicembalo.

Jiné Jazyky