Maxmilián Kolbe

Sv. Maxmilián Kolbe
Fr.Maximilian Kolbe 1939.jpg
Mučedník
Datum narození8. leden 1894
Místo narozeníve Zduńské Woli
Datum úmrtí14. srpen 1941
Místo úmrtív KT Auschwitz-Birkenau
(ve věku 47 let)
Svátek14. srpen
Blahořečen17. října 1971 (Pavel VI.)
Svatořečen10. října 1982 (Jan Pavel II.)
ÚřadyMisionář, minorita
Uctíván církvemiřímskokatolická církev, anglikánská církev, starokatolická církev v ČR
Atributyfrantiškánský hábit, brýle
Patronemprotipotratového hnutí, 20. století, amatérských rádií, drogově závislých

Svatý Maxmilián Maria Kolbe (polsky Maksymilian Maria Kolbe, občanským jménem Rajmund Kolbe; 7. ledna 1894, Zduńska Wola, Polsko14. srpna 1941, Osvětim-Březinka, Polsko) byl polský římskokatolický kněz, minorita, filosof, teolog, misionář a mučedník.

Byl propagátorem používání moderních prostředků při pastoraci a evangelizaci, v klášteře Niepokalanów, který v Polsku založil a vedl, zřídil obrovské tiskařské závody, které produkovaly katolické časopisy (zejména Rytíř Neposkvrněné a Serafínská pochodeň), jakož i další tiskoviny. Založil též Rytířstvo Neposkvrněné, které mělo už za jeho života tisíce členů.

Za druhé světové války Kolbe v klášteře Niepokalanów zřídil tajné úkryty pro uprchlíky před nacismem, kterými prošlo postupně asi 2-3 tisíce lidí. Řeholníci i jinak pomáhali odboji, zejména jako poslové, kontaktní osoby a padělatelé dokladů.

V roce 1941 byl Kolbe zatčen a poslán do koncentračního tábora. Skončil v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau (Auschwitz I), kde zemřel, když nabídl svůj život výměnou za život otce rodiny, jednoho z deseti vězňů, kteří byli odsouzeni k smrti hladem za to, že z tábora předtím jeden vězeň utekl.

Dne 17. října 1971 jej papež Pavel VI. blahoslavil a 10. října 1982 jej Jan Pavel II. prohlásil za svatého. Též např. Starokatolická církev v České republice si ho nejpozději od října 2011 připomíná jako mučedníka.

Mládí a studia

Socha Maxmiliána Kolbeho v Muszyně

Narodil se jako 7. ledna 1894 ve Zduńské Woli, která tehdy patřila k carskému Rusku, jako druhý syn Julia Kolbeho a Marie, rozené Dabrowské. Otec byl Němec, matka Polka, rodina byla chudá. 18. ledna byl v místním kostele pokřtěn jménem Rajmund. V roce 1906 se mu dle jeho prohlášení v kostele zjevila Panna Maria, tento zážitek jej silně ovlivnil pro celý zbytek života.

V roce 1907 se spolu se starším bratrem Francisem rozhodl stát františkánem. Společně ilegálně překročili rusko-rakouské hranice a začali společně studovat ve františkánském semináři ve Lvově. V roce 1910 byl přijat do noviciátu a přijal jméno Maksymilian. O dva roky později odjel studovat nejprve do Krakova a o několik měsíců později byl jako obzvlášť nadaný student poslán do Říma, kde studoval teologii, filosofii, matematiku a fyziku. Zde složil 1. prosince 1914 věčné sliby a přijal jméno Maria.

V roce 1915 obdržel doktorát filosofie na Papežské univerzitě Gregorianě, 28. dubna 1918 přijal kněžské svěcení a v roce 1919 získal doktorát teologie na Papežské univerzitě sv. Bonaventury. Poté se vrátil do nyní nezávislého Polska.

Maxmilián Maria Kolbe si byl vědom toho, že moderní doba vyžaduje moderní prostředky. K šíření a povzbuzování víry začal využívat tisk. Nejprve v klášteře v městě Grodno, později v klášteře Niepokalanów, který založil v roce 1927, začal vydávat periodika Rytíř Neposkvrněné, Serafínská pochodeň, „Mały Dziennik“ a několik dalších. V těchto časopisech povzbuzoval víru, bojoval proti herezím a vyvracel různé bludy. Časopisy Rytíř Neposkvrněné a „Mały Dziennik“ se však neomezovaly pouze na náboženská témata - věnovaly se také společnosti, politice a kultuře. Za kontroverzní byly považovány zejména články o Židech (např. podpora myšlenky přesídlení 70 000 Židů na Madagaskar [1]) a svobodných zednářích [2].

V souvislosti se svou velkou láskou k Panně Marii založil tzv. Rytířstvo Neposkvrněné, které už za jeho života mělo tisíce členů. V letech 1930-1936 podnikl též několik misijních výprav do Japonska, kam také rozšířil Rytířstvo Neposkvrněné a založil japonskou verzi časopisu Rytíř Neposkvrněné a františkánský klášter ve městě Nagasaki, který dodnes patří k nejvýznamnějším křesťanským klášterům země.

Za druhé světové války Kolbe v Niepokalanówě, který byl tehdy bezkonkurenčně největším františkánským klášterem na světě (s asi 800 mnichy), zřídil tajné úkryty pro uprchlíky před nacismem, kterými prošlo postupně asi 2-3 tisíce lidí, včetně stovek Židů. Mniši i jinak pomáhali odboji, zejména jako poslové, kontaktní osoby, zásobovatelé a padělatelé dokladů.

Jiné Jazyky
беларуская: Максімілян Кольбэ
français: Maximilien Kolbe
गोंयची कोंकणी / Gõychi Konknni: Maximilian Kolbe
Bahasa Indonesia: Maximilian Kolbe
Nederlands: Maximiliaan Kolbe
Simple English: Maximilian Kolbe
slovenčina: Maximilián Kolbe
slovenščina: Maksimilijan Kolbe
Kiswahili: Maximilian Kolbe
Tiếng Việt: Maximilian Kolbe