Ludvík Salvátor Toskánský

Ludvík Salvátor

Ludvík Salvátor
Narození 4. srpna 1847
Florencie
Flag of the Grand Duchy of Tuscany (1840).svg Toskánské velkovévodství
Úmrtí 12. října 1915 (ve věku 68 let)
Brandýs nad Labem
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče Leopold II. Toskánský a Marie Antonie Sicilská
Příbuzní Augusta Ferdinanda Toskánská
Marie Izabela Toskánská
Caroline of Austria
Jan Salvátor Toskánský
Karel Salvátor Rakousko-Toskánský
Ferdinand IV. Toskánský
Marie Luisa Toskánská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Salvátor ( 4. srpna 1847, Florencie12. října 1915, Brandýs nad Labem [1]), byl toskánský princ a rakouský arcivévoda, cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel. V německy mluvících zemích ( Rakousko, Německo) a na Baleárských ostrovech se jedná o mimořádně populárního příslušníka habsburského rodu, jehož příznivci se sdružují do četných spolků.

Ludvík Salvátor byl uznávaným vědcem, za svou práci získal celou řadu mezinárodních ocenění a byl členem významných evropských vědeckých společností. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni a rytířem rakouského řádu zlatého rouna.

V polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě.

Původ

Ludvík Salvátor pocházel z pobočné větve habsbursko-lotrinského rodu vládnoucího v Toskánském velkovévodství mezi léty 1737 do 1859. Byl čtvrtým synem velkovévody toskánského Leopolda II. z jeho druhého manželství s Marií Antonií Neapolskou. Narodil se ve Florencii v rezidenci Palazzo Pitti 4. 8. 1847. Ve věku dvanácti let je nucen s rodiči a sourozenci uprchnout z Toskánska, jelikož ve sjednocené Itálii již není pro neitalské dynastie místo. Rodina najde ochranu u císaře Františka Josefa I. a usadí se v Čechách – v roce 1860 obdržel Ludvíkův otec od císaře doménu Brandýs nad Labem a Přerov nad Labem, které od roku 1870 až do své smrti v roce 1915 spravoval Ludvík Salvátor. Ludvíkův otec Leopold se nakonec usadil na zámku v Ostrově nad Ohří.

Po vypuknutí první světové války musel Ludvík Salvátor uposlechnout rozkazu císaře Františka Josefa I. a vrátit se do vlasti. Se svou družinou, která se skládala z pestré směsice příslušníků různých národů, se usídlil na zámku v Brandýse nad Labem. Následkem vlhkého počasí se zhoršil jeho zdravotní stav (trpěl nemocí elefantiasis, lidově pojmenované sloní noha) a 12. října 1915 zemřel. Pohřben je v Kapucínské hrobce ve Vídni.

Přestože po sobě Ludvík Salvátor zanechal řadu nemanželských dětí, neměl legitimního dědice. Brandýský zámek a veškerý další majetek odkázal svému komorníkovi Antoniu Vivesovi. Závěť byla uložena na Mallorce, nemohla být vykonána a o svá práva se přihlásili po Vivesově smrti až jeho dědici. Ani ti se však k majetku nedostali a brandýské panství získal v roce 1918 poslední rakouský císař Karel I. Po roce 1918 přešel majetek habsburského rodu do vlastnictví nově vzniklé Československé republiky.