Jacques Maritain

Jacques Maritain
Narození 18. listopadu 1882
Paříž
Úmrtí 28. dubna 1973 (ve věku 90 let)
Toulouse
Alma mater Lyceum Jindřicha IV.
Pařížská univerzita
Zaměstnavatel Chicagská univerzita
Ocenění Grand prix de littérature de l'Académie française
Politické strany Action française (do Desetiletí od 1920)
Christian Democracy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jacques Maritain [žak maritén] ( 18. listopadu 1882 Paříž28. dubna 1973 Toulouse) byl francouzský katolický filosof tomistické a personalistické inspirace, zastánce „integrálního křesťanského humanismu“ a lidské svobody. Velký význam měla jeho politická filosofie, včetně účasti při formulaci Deklarace lidských práv, a jeho estetika.

Život

Maritain se narodil v rodině významného právníka, v letech 1900–1905 studoval na Sorbonně filosofii a přírodní vědy a na radu svého přítele, spisovatele Charlese Péguyho, chodil i na přednášky Henri Bergsona. Roku 1904 si vzal paní Raïssu z ruské židovské emigrantské rodiny a roku 1906 se dal katolicky pokřtít. V letech 1906–1908 dále studoval přírodní vědy v Heidelbergu a po návratu do Francie se rozešel s Bergsonem a věnoval se studiu Tomáše Akvinského. V letech 1914–1939 (s přestávkou vojenské služby) byl profesorem na Institut catholique v Paříži a ve svých raných pracích se věnoval obraně katolicismu. Seznámil se s ruským filosofem Nikolajem Berďajevem a s personalistickým myslitelem E. Mounierem a pod jejich vlivem se začal zajímat o sociální otázky, křesťanský humanismus a lidská práva.

Už od třicátých let dojížděl pravidelně přednášet do Toronta a po pádu Francie roku 1940 místo návratu odjel do USA, kde přednášel v Princetonu a na Kolumbijské univerzitě. Pracoval také na vysílání pro Francii, po osvobození Francie byl v letech 1944–1948 byl velvyslancem ve Vatikánu, kde se spřátelil s pozdějším papežem Pavlem VI.; [1] v téže době se podílel na formulaci Deklarace lidských práv pro OSN i papežských dokumentů k sociálním otázkám. Roku 1948 opět odejel do Princetonu a přednášel na řadě dalších amerických univerzit. Roku 1960 se vrátil do Francie a když roku 1961 ovdověl, odešel do Toulouse, kde žil a zemřel v dominikánském klášteře. V poslední knize, Sedlák od Garonny (1967), kritizoval některé změny, k nimž došlo na Druhém vatikánském koncilu. [2]

Jiné Jazyky
العربية: جاك ماريتان
azərbaycanca: Jak Mariten
беларуская: Жак Марытэн
français: Jacques Maritain
Հայերեն: Ժակ Մարինետ
Bahasa Indonesia: Jacques Maritain
қазақша: Жак Маритен
한국어: 자크 마리탱
Nederlands: Jacques Maritain
Piemontèis: Jacques Maritain
português: Jacques Maritain
русский: Маритен, Жак
slovenčina: Jacques Maritain
slovenščina: Jacques Maritain
Kiswahili: Jacques Maritain
українська: Жак Марітен