Hohenzollernové

Hohenzollernové
Wappen Hohenzollern.svg
Erb rodu Hohenzollernů
země Německo, Prusko, Rumunsko
mateřská dynastie Burchardové
tituly německý císař
pruský král
rumunský král
pruský vévoda
braniborský markrabě
norimberský purkrabí
hohenzollerský kníže
zakladatel Fridrich I. Norimberský
rok založení 1110
konec vlády 30. prosinec 1947 (v Rumunsku)
9. listopad 1918 (v Německu)
poslední vládce Vilém II. (Německo a Prusko)
Michal I. (Rumunsko)
současná hlava Jiří Fridrich Pruský
větve rodu

Franská větev

  • Hohenzollern-Branderburg (Prusko)
  • Brandenburg-Ansbach
  • Brandenburg-Kulmbach

Švábská větev

  • Hohenzollern-Haigerloch
  • Hohenzollern-Hechingen
  • Hohenzollern-Sigmaringen

Dynastie Hohenzollernů ( německy: Haus Hohenzollern) či jen Hohenzollernové je německá dynastie, švábského původu. Mezi nejvýznamnější území, kterým Hohenzollernové vládli, patřily Prusko, Německo a Rumunsko. Jejich rod užívá erbu se stříbrno-černě čtvrceným štítem. Počátek dynastie je nepopíratelně doložen od roku 1110 (v držení hrabství Zollern ve Švábsku). V roce 1119 získali (Hohen)Zollernové hodnost norimberského purkrabího s rozsáhlými statky ve Francích, jež získal hrabě Fridrich III. sňatkem. Jeho syny se rod rozdělil do dvou větví, a to starší katolické švábské a mladší protestanské franské. Franská větev o svoje území přišla v roce 1918 a švábská v roce 1947, kdy byl poslední hohenzollerský panovník, rumunský král Michal I., svržen komunisty.

Současnou hlavou dynastie (a pretendentem německého a pruského trůnu) je princ Jiří Fridrich Pruský, pravnuk posledního německého císaře Viléma II. Hlava dynastie je z mladší franské linie; tato situace, kdy je primogeniturní příslušník mladší linie hlavou celé dynastie, není příliš častá.

Dynastie používá motto Nihil Sine Deo, česky: Nic bez Boha. V braniborsko-pruské větvi rodu je spíše častěji používáno motto Gott mit uns, česky: Bůh s námi. [1]

Původní linie rodu

Podrobnější informace naleznete v článku Hohenzollernsko.
Vilém II. Pruský, poslední německý císař

Nejstarší známá zmínka o rodu je z roku 1061. Počátek dynastie je nepopíratelně doložen od roku 1110 (v držení hrabství Zollern ve Švábsku). V roce 1119 získali (Hohen)Zollernové hodnost norimberského purkrabího s rozsáhlými statky ve Francích, jež získal hrabě Fridrich III. sňatkem právě významné purkrabství norimberské. Jeho syny se rod rozdělil do dvou větví, a to starší katolické švábské a mladší protestanské franské. [2] [3]

Zollernská hrabata (1061–1204)

  • Burkhard I. 10611125
  • Fridrich I. 11251142, syn Burkharda
  • Fridrich II. 11421171, syn Fridricha I.
  • Fridrich III. 11711200, syn Fridricha II., byl také purkrabím norimberským

Fridrich III. hrabě z Zollernu byl věrný sluha římských císařů Fridricha Barbarossy a Jindřicha VI. V roce 1185 se oženil se Sofií Raabs, dcerou Konráda II., norimberského purkrabího. Právě po Konrádově smrti, který zemřel bez mužských dědiců, získal Fridrich III. jako manžel dědičky norimberské purkrabství a stal se purkrabím Fridrichem I. Norimbersko-Zollernským. Příjmení rodu bylo změněno na Hohenzollern.

Po Fridrichově smrti si jeho synové rozdělili panství mezi sebou:

  • Starší bratr Fridrich IV. obdržel hrabství Zollern a norimberské purkrabství v roce 1200 po otci, čímž se stal zakladatelem švábské větve rodu. Švábská větev zůstala katolická.
  • Mladší bratr Konrád III. dostal norimberské purkrabství až od svého mladšího bratra v roce 1218, čímž se stal zakladatelem franské větve rodu. Franská větev přibližně v 16. století konvertovala k protestanství resp. luteránství.
Jiné Jazyky
Alemannisch: Hohenzollern
български: Хоенцолерн
bosanski: Hoencolerni
Deutsch: Hohenzollern
Esperanto: Hohencolernoj
hrvatski: Hohenzollern
Bahasa Indonesia: Wangsa Hohenzollern
lietuvių: Hohencolernai
Nederlands: Huis Hohenzollern
پنجابی: ہوہنزولرن
română: Hohenzollern
Simple English: Hohenzollern
slovenčina: Hohenzollernovci
српски / srpski: Хоенцолерн
svenska: Hohenzollern
українська: Гогенцоллерни
Tiếng Việt: Nhà Hohenzollern
West-Vlams: Huus Hohenzollern