Germáni

Expanze Germánů mezi lety 750 př. n. l. a 100 n. l.
      Osídlení před r. 750 př. n. l.
      do roku 500 př. n. l.
      do roku 250 př. n. l.
      do roku 100 n. l.

Germáni jsou indoevropská etnolingvistická skupina původem ze Severní Evropy, jenž lze popsat podle užívání germánských jazyků, které se ze starogermánštiny rozvětvily v předřímské době železné. [1]

Termín byl používán k odkazu na etnické skupiny, které mluví germánským jazykem a mají rodový původ a kulturní spojení se skupinami ze starověku. Mezi moderní germánské národy patří Norové, Švédové, Dánové, Islanďané, Němci, Rakušané, Angličané, Holanďané, Afrikánci, Vlámové, Frísové, Skotové z Lowlands a další (včetně diaspor jako je například většina evropských Američanů). [2] [3] [4]

Jako první se o Germánech coby zvláštní etnické skupině zmínil antický zeměpisec Strabón, [5]který je označil za barbarskou skupinu v severní Evropě, podobnou Keltům, avšak nikoli s nimi shodnou. Pokud je známo, první zmínka o Germánech vůbec pochází od Posidonia z roku 100 př. n. l.; hned druhý byl Julius Caesar ve svém spisu „Zápisky o válce galské“ (Commentarii de bello Gallico). Původ názvu Germánů je pravděpodobně zkomolenina raného germánského slova Gaizamannoz (muži s oštěpy).

Staří Římané označovali za Germány ( latinsky Germani) v širším smyslu řadu kmenů. Za hranicemi Římské říše chyběla taková politická jednota, jakou Římané vnutili národům Itálie, jednotlivé kmeny zůstávaly svobodné, vedené svými vlastními dědičnými nebo volenými vůdci.

Germánské kmeny hovořily vzájemně srozumitelnými dialekty a sdílely stejnou mytologii (viz germánská mytologie). Z ní vycházejí i starobylé germánské literární památky, jako např. Beowulf, Píseň o Nibelunzích či Sága o Vølsunzích. O tom, že si Germáni uvědomovali společnou identitu, svědčí fakt, že měli pojmenování pro negermánské národy – Walha. Z něj byly odvozeny pozdější zeměpisné názvy Wales (keltské území v Británii), Wallis (kanton ve Švýcarsku), Valonsko (část dnešní Belgie) a Valašsko (část dnešního Rumunska, v češtině později přeneseně i další území).

Původ

Teritorium severské mladší doby bronzové kolem r. 1200 př. n. l.

Jazykovědné i archeologické výzkumy napovídají, že lid sdílející podobnou kulturu obýval severozápadní Německo a jižní Skandinávii během pozdní doby bronzové (1000 až 500 př. n. l.). Dlouhou přítomnost germánských kmenů v jižní Skandinávii ( protoindoevropský jazyk sem dorazil zřejmě kolem roku 2000 př. n. l.) mimo jiné potvrzuje neexistence předgermánských místních jmen. Tato rychle se šířící kultura se lišila od kultury Keltů obývajících v té době jižnější území podél Dunaje a pod Alpami. Germáni žili v malých nezávislých osadách a živili se zejména chovem dobytka.

Jazykovědci předpokládají, že tato skupina hovořila pragermánštinou, samostatnou větví indoevropské jazykové rodiny. Tento jazyk se jim podařilo částečně rekonstruovat srovnáváním historicky známých germánských jazyků.

Počátky vývoje a stěhování Germánů zůstávají zahaleny tajemstvím, ale koncem 2. století př. n. l. lze vyčíst u římských autorů, že migrující germánské kmeny napadly Galii, Itálii a Španělsko, což nakonec vedlo k vojenskému střetu s armádou Římské republiky. O šedesát let později bylo germánské nebezpečí pro Julia Caesara jednou ze záminek pro připojení Galie k Římu. Zprávy Caesara, Tacita a Plinia, kteří zaznamenali germánské pověsti, ukazují, na jaké skupiny se dělili Západní Germáni:

Kromě toho existovali ještě:

Všechny tyto skupiny si vytvořily vlastní dialekty, z nichž se vyvinuly dnešní germánské jazyky.

Jak Řím posouval své hranice k  Rýnu a Dunaji a připojoval mnohá keltská společenství k impériu, kmenová území na sever a na východ se objevovala v záznamech pod společným názvem Germania. Její obyvatelé byli občas ve válce s impériem, ale také provozovali se svým jižním sousedem čilý vzájemný obchod, docházelo ke kulturní výměně a někdy i k vojenským spojenectvím.

Jiné Jazyky
Afrikaans: Germane
Alemannisch: Germanen
العربية: جرمانيون
azərbaycanca: Qədim germanlar
беларуская: Германцы
беларуская (тарашкевіца)‎: Германцы
български: Германи
brezhoneg: Germaned
bosanski: Germani
català: Germànics
Cymraeg: Germaniaid
Deutsch: Germanen
Ελληνικά: Γερμανικά φύλα
Esperanto: Ĝermanoj
فارسی: ژرمن‌ها
suomi: Germaanit
føroyskt: Germanar
français: Germains
Nordfriisk: Germaanen
Frysk: Germanen
hrvatski: Germani
magyar: Germánok
Bahasa Indonesia: Suku bangsa Jermanik
íslenska: Germanir
italiano: Germani
日本語: ゲルマン人
한국어: 게르만족
Ripoarisch: Jermane
Kurdî: German
Limburgs: Germane
lietuvių: Germanai
latviešu: Ģermāņi
македонски: Германи
Bahasa Melayu: Puak-puak Jermanik
Plattdüütsch: Germanen
Nedersaksies: Germanen
Nederlands: Germanen
norsk nynorsk: Germanarar
norsk: Germanere
Pälzisch: Germane
polski: Germanie
Piemontèis: Tribù germàniche
português: Germanos
srpskohrvatski / српскохрватски: Germani
Simple English: Germanic peoples
slovenčina: Germáni
slovenščina: Germani
српски / srpski: Германи
svenska: Germaner
Kiswahili: Wagermanik
Türkçe: Cermenler
українська: Германці
oʻzbekcha/ўзбекча: Germanlar
Tiếng Việt: Các dân tộc German
吴语: 日耳曼人
中文: 日耳曼人
Bân-lâm-gú: German lâng
粵語: 日耳曼人