Eukaryota

Wikipedie:Jak číst taxoboxEukaryota
alternativní popis obrázku chybí
Příklady eukaryot (odshora: blanokřídlý hmyz, hřib, váleč koulivý, šimpanz, pryskyřník, nálevník)
Vědecká klasifikace
Doména Eukaryota
Whittaker & Margulis, 1978
Říše/Infraříše
Sesterská skupina
Archea (Archaea)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eukaryota (též Eukarya či česky jaderní) je velká skupina ( doména) jednobuněčnýchmnohobuněčných organismů, jako jsou například živočichové, rostliny, houby nebo prvoci. Eukaryotická buňka na rozdíl od prokaryotní obsahuje pravé buněčné jádro a množství dalších organel oddělených membránou od okolí. Tyto struktury rozdělují buňku na mnoho menších oddílů (kompartmentů). Eukaryontní organismy mají množství jiných unikátních znaků, jako je například specifická struktura bičíků a řasinek, existence cytoskeletu, určité odchylky ve struktuře genomu (např. DNA rozdělená do jednotlivých chromozomů, přítomnost intronů ve větším množství), schopnost pohlavního rozmnožování a mnohá další metabolická a biochemická specifika.

K eukaryontním organismům se řadí všechny buněčné organismy vyjma bakterií a archeí, tedy prokaryot. Klasifikace eukaryot se v poslední době radikálně mění. Říše rostliny, houby, živočichové a protista se v současnosti nahrazují několika přirozenými skupinami, jako jsou Amoebozoa, Opisthokonta, Rhizaria, Plantae (rostliny), Chromalveolata a Excavata. Odhady týkající se počtu druhů eukaryot se pohybují mezi 5 a 30 miliony, [1] [2] popsáno bylo méně než dva miliony druhů. [2]

Vznik a vývoj

Datace a fosilní nálezy

Tyto vláknité fosílie rodu Grypania, dosahující velikosti až několika cm, byly nalezeny v  Montaně a v  Michiganu, USA. Dnes jsou považovány za dvě miliardy let staré fotosyntetizující řasy [3] [4]

Vznik eukaryotických buněk (a potažmo tedy eukaryot) je významný milník v  evoluční historii života, je však zahalen nejistotou. Někdy se datuje do doby před 1,8 – 1,3 miliardami lety, [3] tedy o mnoho dříve před kambrijskou a ediakarskou diverzifikací života. Jindy se dokonce uvádí doba před dvěma miliardami let [5] či více. [6] Z těchto období naší geologické historie je k dispozici jen málo fosilních nálezů eukaryot, i když výjimky existují: byly popsány starohorní fosilní nálezy protistů, které jsou označovány za časné zástupce eukaryot. [3] Také některé nálezy řas ( Grypania) jsou podle jejich objevitelů až 2,1 miliardy let staré. [4] Stopy po existenci eukaryot byly dokonce nalezeny i v australských břidlicích starých 2,7 miliardy let. [7] I přes tyto nálezy se hlavní současné linie eukaryot pravděpodobně oddělily až ke konci starohor, konkrétně v období mezi 1,3 – 0,72 miliardami let. Fosílie časných eukaryot, jako je například Shuiyousphaeridium macroreticulatum, může být obtížné odlišit od prokaryotických buněk. U tohoto domnělého eukaryota se při jeho řazení například vycházelo z velkých rozměrů buňky, pevné stěny a výrůstků na jeho povrchu. [3] Většinu nálezů ze starohor však nejsou vědci schopni zařadit do konkrétnější skupiny eukaryot. Kvalitní fosílie eukaryot se začínají objevovat až v ediakaru a kambriu, tedy v období asi před půl miliardou let. V ediakaru byly nalezeny vyjma zelených řas také zvláštní planktonní organismy ze skupiny Acritarcha. [8]

Vznik eukaryotické buňky

Podrobnější informace naleznete v článcích eukaryogeneze a endosymbiotická teorie.

Otázka vzniku eukaryotické buňky (eukaryogeneze), která je charakteristická množstvím vnitřních membrán a složitými organelami ( mitochondrie), není zcela vyjasněna. Dnes se zdá, že ke vzniku eukaryot přispěly jak archeální, tak bakteriální genomy. [9] Jedním ze světlých míst je vznik mitochondrií. V této organele byla totiž nalezena DNA, která vykazuje značnou příbuznost s bakteriemi z řádu Rickettsiales. Endosymbiotická teorie tak oprávněně tvrdí, že mitochondrie vznikly právě pohlcením Rickettsií jinou buňkou a mitochondrie jsou potomci těchto bakterií. [9]

To však neznamená, že pouhý vznik mitochondrií znamenal vznik eukaryot v dnešním slova smyslu. Eukaryogenezi se snaží dále vysvětlit více než 20 hypotéz. [10] Podle archeální hypotézy vznikla protoeukaryotická buňka z buňky jisté archebakterie a mitochondrie se vyvinuly až za určitý čas, a to pohlcením bakteriálního symbionta. [9] Detailněji se okolnostmi archeální hypotézy zabývá tzv. vodíková hypotéza, podle níž zmíněná archebakterie metabolizovala vodík, který ji právě poskytovaly v rámci své respirace endosymbiotické bakterie. Tyto bakterie následně prošly evolucí a změnily se na mitochondrie. [11]

Jiné studie však navrhují o krok složitější způsob vzniku eukaryotické buňky. Takzvané chimérické (čili fúzní) hypotézy předpokládají, že amitochondriální eukaryot (tedy předek eukaryot ještě bez mitochondrií) vznikl splynutím jedné buňky archeální a jedné bakteriální. Eukaryotický genom je podle této hypotézy rovněž mixem archeálních a bakteriálních genů. Až následně vznikly mitochondrie (a plastidy), a to dalšími endosymbiotickými událostmi. [12] Podobná teorie navrhuje jiný sled událostí: archebakterie strávila bakterii jako potravu a část bakteriální DNA se včlenila do archeální DNA. [13] Zcela jiný pohled nabízí teorie „ Neomura“, která považuje archea i eukaryota za potomky určité složité grampozitivní bakterie, konkrétně jisté aktinobakterie. Tato aktinobakterie prošla značným vývojem a až později endosymbioticky získala mitochondrie. [14] Nedostatkem těchto teorií je fakt, že v současnosti neznáme žádné eukaryotické organismy s primární absencí mitochondrií, ačkoliv je tyto teorie předpokládají. [9]

Mnohobuněčnost

Plazmodium hlenky je ukázka mnohobuněčnosti v říši Amoebozoa
Hlístice Caenorhabditis elegans je příkladem dobře známého mnohobuněčného živočicha, každá z jejích 1090 tělních buněk má svůj osud přesně určen [15]
Podrobnější informace naleznete v článku mnohobuněčnost.

U eukaryot mnohobuněčnost vznikla několikrát nezávisle na sobě, zvlášť u živočichů, rostlin, hub a mnoha dalších eukaryotických taxonů. [16] Vznik (respektive vzniky) mnohobuněčnosti byl značným evolučním úspěchem eukaryot, u něhož byla například vyřešena otázka, jak se buňky navzájem dorozumí a jak si jednotlivé buněčné typy rozdělí práci. [17] U mnohobuněčných živočichů jsou unikátní nejen geny zajišťující správný embryonální vývoj (např. Hox geny), ale i geny zajišťující komunikaci mezi buňkami. U mnohobuněčných se vyskytují i nové buněčné struktury ( dezmozomy a jiné buněčné spoje). [18]

První mnohobuněční živočichové vznikli v průběhu období ediakara (někdy před 570 – 550 miliony lety), [18] jak napovídají i některá molekulárně biologická data. Zřetelnější fosilní záznam se však objevuje až v  kambriu. Z této doby, označované také jako kambrická exploze druhů, pochází množství fosilních dokladů současných živočišných kmenů. [19] [20] U rostlin (včetně mnohých ruduch a zelených řas) se mnohobuněčnost vyvinula hned několikrát, a to zřejmě v souvislosti s tím, že se fotosyntetizující organismy nemusí tolik pohybovat za potravou, a vznik mnohobuněčnosti je pro ně tudíž schůdnější. [21] Vývoj mnohobuněčného uspořádání se u rostlin ubíral třemi základními cestami. Některé kolonie zelených řas, jaké tvoří např. váleč koulivý (Volvox globator), se zformovaly z několika původních jedinců. Jindy se v původní buňce mnohonásobně dělilo jádro, čímž došlo ke vzniku jednobuněčných, ale vícejaderných stélek (např. rod Caulerpa). Konečně třetím způsobem vznikly mnohobuněčné rostliny tak, že se původní buňka mitoticky dělila a jednotlivé dceřiné buňky se specializovaly na určitou funkci. [22] U hub nelze pozorovat nějaký obecný trend k mnohobuněčnosti a není vlastně jasné, kolikrát v rámci hub mnohobuněčnost vznikla. [18]

Skupin, u nichž byla pozorována mnohobuněčnost, je však mnohem více. Příkladem jsou akrasie (Acrasidae), chaluhy (Phaeophyceae), řasovky (Oomycota), pravé hlenky (Eumycetozoa) a dokonce několik nálevníků (Ciliophora) tvořících plodničky. [16] [21]

Jiné Jazyky
Afrikaans: Eukarioot
Alemannisch: Eukaryoten
aragonés: Eukarya
asturianu: Eukaryota
azərbaycanca: Nüvəlilər
Boarisch: Eukaryota
беларуская: Эўкарыёты
беларуская (тарашкевіца)‎: Эўкарыёты
български: Еукариоти
brezhoneg: Eukariot
bosanski: Eukarioti
català: Eucariotes
Mìng-dĕ̤ng-ngṳ̄: Cĭng-hŏk sĕng-ŭk
Cymraeg: Ewcaryot
dansk: Eukaryoter
Deutsch: Eukaryoten
dolnoserbski: Eukaryoty
English: Eukaryote
Esperanto: Eŭkariotoj
español: Eukaryota
euskara: Eukarioto
فارسی: یوکاریوت
français: Eukaryota
Nordfriisk: Eukarioten
Gaeilge: Eocarót
galego: Eukaryota
Gaelg: Eukaryota
客家語/Hak-kâ-ngî: Chṳ̂n-fu̍t
עברית: איקריוטים
hrvatski: Eukarioti
hornjoserbsce: Eukaryoty
Kreyòl ayisyen: Ekaryòt
magyar: Eukarióták
Հայերեն: Կորիզավորներ
interlingua: Eucaryote
Bahasa Indonesia: Eukariota
Ilokano: Eukariota
íslenska: Heilkjörnungar
italiano: Eukaryota
日本語: 真核生物
Basa Jawa: Eukariota
ქართული: ევკარიოტები
қазақша: Эукариоттар
한국어: 진핵생물
Kurdî: Eukariyot
Кыргызча: Эукариоттор
Latina: Eukaryota
Lëtzebuergesch: Eukaryoten
Limburgs: Eukarya
Ligure: Eukarya
lumbaart: Eukaryota
latviešu: Eikarioti
македонски: Еукариоти
монгол: Эукариот
Bahasa Melayu: Eukariot
Napulitano: Eukaryota
Plattdüütsch: Eukaryoten
Nederlands: Eukaryoten
norsk nynorsk: Eukaryotar
norsk: Eukaryoter
Novial: Eukaryota
occitan: Eukaryota
Kapampangan: Eukaryote
polski: Eukarionty
پنجابی: یوکیریوٹ
português: Eukaryota
română: Eucariote
русский: Эукариоты
саха тыла: Эукариот
sicilianu: Eukaryota
Scots: Eukaryote
srpskohrvatski / српскохрватски: Eukariote
Simple English: Eukaryote
slovenčina: Eukaryoty
slovenščina: Evkarionti
shqip: Eukarioti
српски / srpski: Еукариоте
Basa Sunda: Eukariot
svenska: Eukaryoter
Kiswahili: Eukaryota
тоҷикӣ: Эукариот
Tagalog: Eukaryote
Türkçe: Ökaryot
татарча/tatarça: Эукариотлар
українська: Ядерні
Tiếng Việt: Sinh vật nhân thực
West-Vlams: Eukaryootn
walon: Eucariote
Winaray: Eukaryote
მარგალური: ევკარიოტეფი
ייִדיש: אייקאריאט
中文: 真核生物
Bân-lâm-gú: Chin-hu̍t seng-bu̍t
粵語: 真核生物