Anorganické názvosloví

Anorganické názvosloví je založeno na hodnotě oxidačního čísla. Anorganické názvosloví (systematické) je zpravidla tvořeno jedním, nebo více podstatnými jmény (označujícími anion/-ty) a přídavným jménem (označujícím kation/-ty). Názvosloví kationtů je ovlivněno hodnotou oxidačního čísla. K označení kationtového prvku se za základ odvozený od jeho českého názvu připojuje přípona, charakteristická pro určitá oxidační čísla, podstatná jména aniontů jsou zakončena příponou -id, připojenou za základ odvozený od latinského názvu prvku. Výjimku tvoří anionty v kyslíkatých kyselinách a od nich odvozené anionty solích.

příklad:

S+IVO-II2
  • oxidační číslo kationtu: +IV … zakončení -ičitý
  • prvek (kationt) síra ⇒ siřičitý kationt
  • oxidační číslo aniontu -II: charakteristické pro oxidy
  • název: oxid siřičitý = SO2

Dvouprvkové sloučeniny

  • jsou dvouslovné
  • cizoslovně: binární sloučeniny
  • podstatné jméno udává druh chemické sloučeniny, je odvozeno od prvku se záporným oxidačním číslem, připojujeme k němu příponu -id
  • přídavné jméno odvozeno od prvku s kladným oxidačním číslem a jeho koncovka vyjadřuje hodnotu oxidačního čísla (-ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný/-ečný, -ový, -istý, -ičelý)
  • názvy bezkyslíkatých kyselin (vodné roztoky některých dvouprvkových sloučenin s vodíkem) jsou tvořeny slovem kyselina a příponou -ová
  • ve vzorci se prvně uvádí značka prvku s kladným oxidačním číslem a potom značka se záporným oxidačním číslem
  • oxidy O-II, halogenidy X-I , sulfidy S-II, hydridy H-I, nitridy N-III, deuteridy D-I, selenidy Se-II, teluridy Te-II, fosfidy P-III, arsenidy As-III, antimonidy Sb-III, karbidy C-IV nebo karbit (acetylid) (C2)-II, silicidy Si-IV, boridy B-III, peroxidy (O2)-II, hyperoxidy (O2)-I, ozonidy (O3)-I, azid (N3)-I
  • výjimkou z výše uvedeného schématu jsou sloučeniny, ve kterých je aspoň jeden prvek zastoupen atomy/ionty s různým oxidačním číslem, např. oxid železnato-železitý = Fe3O4 = Fe+IIFe+III2O-II4[p 1]