Alberto Ginastera

Alberto Ginastera
Ginastera.jpg
Narození11. dubna 1916
Buenos Aires
Úmrtí25. června 1983 (ve věku 67 let)
Ženeva
Místo odpočinkuCimetière des Rois
OceněníGuggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alberto Evaristo Ginastera (11. dubna 1916, Buenos Aires25. června 1983 Ženeva, Švýcarsko) byl argentinský hudební skladatel.

Život

Narodil se 11. dubna 1916 v Buenos Aires, v rodině s katalánskými a italskými předky. Studoval na Národní hudební konzervatoři v Buenos Aires, kterou absolvoval v roce 1938. Jeho pedagogická kariéra začala roku 1941 na Národní konzervatoři a na Národní vojenské akademii San Martín. Ve stejném roce se oženil s Mercedes de Toro, se kterou měl dvě děti.

Z důvodu podpisu petice za podporu lidských práv byl v roce 1945 donucen Perónovým režimem odstoupit z Národní vojenské akademie. Za podpory Guggenheimova grantu (1942) odešel se svou rodinou do Spojených států amerických, kde zůstal od roku 1945 do 1947 a studoval u Aarona Coplanda v Tanglewoodu. Po návratu do Buenos Aires spoluzaložil argentinskou pobočku ISCM a Hudební a divadelní konzervatoř La Plata, kterou současně vedl. V roce 1951 ISCM vybrala jeho dílo k prezentaci na 25. festivalu ve Frankfurtu nad Mohanem. Byla to první Ginasterova cesta do Evropy, kde se také zúčastnil "International Music Council of UNESCO" setkání. Následovali další návštěvy s ISCM v Oslu (1953), Stockholmu (1956), Římě (1959) a Madridu (1965).

V roce 1952 ho donutila Perónova vláda odstoupit z funkce ředitele Konzervatoře La Plata, toto trvalo do roku 1956, kdy Perónův režim skončil. V letech 1942–1958 si přivydělával skladáním filmové hudby. V roce 1958 obdržel plnou profesoraturu v La Plata, v témže roce rezignoval a přijal nabídku vedení Fakulty hudebního umění a vědy na Argentinské katolické univerzitě, kde působil jako děkan (1958–1963). Ze všech univerzitních míst odstoupil v roce 1963 a plně se věnoval skladbě a řízení Latinsko amerického centra pro pokročilá hudební studia na Institutu Torcuato di Tella. Pod jeho vedením (1963–1971) podporoval tento institut avantgardní techniky, formou nabídky dvouleté stáže pro latinsko americké skladatele u Coplanda, Messiaena, Xenakise, Nona a Dallapiccoliho.

V roce 1968 se vrátil zpět do Spojených států amerických a od roku 1970 žil v Evropě. V roce 1971 si vzal argentinskou violoncellistku Auroru Nátolu a trvale se usadil ve Švýcarsku, kde se plně soustředil na skládání hudby. Je považován za jednoho z nejpřednějších latinsko amerických skladatelů vážné hudby. Mezi jeho studenty byli Ástor Piazzolla, Waldo de los Ríos a Rafael Aponte-Ledée.

Jiné Jazyky